Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
No jo, povídali, že mu hráli. Jinými slovy nejdříve nevydrželi oni, pak jsem nevydržel já. Nakonec jsem svou účast na tomto experimentu během dovolené v minulém týdnu dobrovolně ukončil. Dovolím si pár poznámek k důvodu ukončení a celkově k smyslu této zkušenosti. Domnívám se, že to má širší význam než jako pouhá epizoda mého osobního života.
Nejdříve k okolnostem mého odchodu. Probírali jsme docela poklidně polský film Zimna wojna (Studená válka), který na mě před pár lety udělal ohromný dojem. A tu jsem se od spolužáků dozvěděl, že to není dobrý snímek, protože si autor vychutnává utrpení hlavních postav. Stále v klidu jsem se pokusil vysvětlit, že nálada tohoto díla jen vychází ze situace normálních lidí v letech sovětské nadvlády nad východní a střední Evropou. To bylo ovšem, jako kdybych přilil do ohně hned celou bečku oleje.
Abych to zestručnil. Bylo mi sděleno několik základních věcí, které jsem dle názoru bývalých spolužáků věděl měl, ale téměř půl století mimo Rusko mě zkazilo natolik, že se mi to musí vysvětlovat jako malému děcku.
Za prvé. Rudá armáda osvobodila Evropu. Rusko proto má nárok ovlivňovat život na osvobozených územích.
Za druhé. Evropu osvobodil Sovětský svaz od fašismu. Současný Brusel záměrně vypěstoval fašismus na Ukrajině, aby jejím prostřednictvím přepadl a pokořil Rusko. Když v únoru 2022 Ukrajina zaútočila, muselo se Rusko ubránit, proto vede speciální vojenskou operaci a přesně cílenými údery, aniž by ublížilo civilnímu obyvatelstvu, ničí válečnou mašinérii kyjevského režimu.
Za třetí. Současní Rusové nemají sebemenší důvod zajímat se o to, jaká zvěrstva páchali sovětští vojáci během „osvobozování“ Evropy na civilním obyvatelstvu. Stejně tak nestojí za pozornost invaze roku 1968 do Československa. Bylo to všechno kdysi a dnes je to bezvýznamné.
Za čtvrté. Když jim říkám, že Sověty a nyní Rusy nemají v našich končinách rádi oprávněně, sprostě lžu v žoldu Anglosasů. Oni přece v Evropě byli jako turisté a dobře ví, jak je všichni milovali, byli na ně zdvořilí a usmívali se. A pak přišla věta, kterou napsala nejkrotší účastnice skupiny: „Rusy všichni v Evropě milují! A až skončí válka, budou je všichni MUSET milovat!“
Když se dalším vstupem stala výzva na mou adresu, abych přestal šířit „evropské bláboly“ a raději mlčel, uznal jsem, že už tam vskutku nemám co dělat. Experiment se vyčerpal, pohyb pod mikroskopem byl výživný, hypotéza se potvrdila.
Sbohem, tvorové z nepřátelské planety.
