Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Jak jsem rozhněval ruské vlastence

Před pár měsíci mi najednou zavolal spolužák z vysoké školy. Je to sice už téměř 50 let, ale ne tak dávno jsme se někde setkali na síti a vyměnili si telefonní čísla. „Chceš se přidat do našeho chatu na WhatsApp?“ zeptal se. „Jsou tam někteří lidé z našeho tehdejšího ročníku.“

Foto: Novinky

Očima Saši Mitrofanova

Článek

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Já jsem pro každou zábavu. Navíc mě zajímalo, jak smýšlí bývalí spolužáci, kteří jsou stále v Rusku. I když iniciátor mého vstupu do skupiny, ač ruský Armén, žije už přes 40 let v Bulharsku. Jenže myšlenkami zůstal ve velké zemi, jak se záhy zjistilo.

V prvním postu jsem napsal, že k politice se vyjadřovat nebudu, protože by z toho byl určitě konflikt. Proto jsem důsledně přehlížel časté výtrysky velkoruského, protiukrajinského a protidemokratického vlastenectví, které zavlažovaly chat. Zůstával jsem u zdraví, počasí a domácích mazlíčků.

Všechno ale má svůj konec. Spolužák z Bulharska, budu mu říkat S., napsal toto: „Ahoj přátelé! Aby vám bylo jasné, jaké hloupé placené myši máme v politice – zde je ,Prohlášení’ šéfa bulharské státní agentury národní bezpečnosti.“ Spolužák se vysmíval tvrzení zmíněného šéfa, že ohrožením Bulharska je Rusko.

Dál budu citovat v mírně zkrácené podobě především můj dialog s jiným spolužákem, který pracuje pro státní propagandu v Rusku. Označím ho jako A.

Já: Máme obrovský problém s Ruskem.

A.: Velmi soucítím s Čechy, pro které je Rusko obrovský problém. Dnes nebo zítra Rusko zaútočí, ale nemají se čím bránit, všechny zbraně jsou už dávno na Ukrajině, zabíjejí Rusy. …

Já: Na našem území už Rusko zabíjelo a nezapomeň, že prohlásilo za své nepřátele nejdříve jen dvě země – USA a Česko. Takže se musíme o svou bezpečnost postarat.

A.: Nechci na toto téma diskutovat, protože už dávno jsem pochopil, že ty, jako „pravý Evropan“, jsi rusofob až na půdu.

Já: Upřímně řečeno na Rusko kašlu. Ale bohužel je nyní nejvážnější hrozbou pro normální život mé země. Takže se jím zabývat musím.

A.: Děkuji za upřímnost. Kašlat na Rusko znamená plivat na mě, na všechny, kteří milují svou vlast a jsou na ni hrdí.

Já: Není to divné, ztotožňovat se se zemí… Copak jsi jejím otrokem?

A.: To bych nikdy neřekl (nic takového jako ty o Rusku) o Češích, obyvatelích Pobaltí, o dalších čoklech, kteří umí jen slintat a fňukat…

Já: Tebe tady nikdo čoklem nenazval. Navíc pochybuji, že o Češích něco víš.

S.: JÁ JSEM PRO RUSKO!

A.: Původně jsi slíbil, že se nebudeš plést do politických témat v tomto chatu. Jenže to neděláš. Tvou pravdu a tvoje fakta tady nikdo nepotřebuje. Stejně jako nelichotivé věci o Rusku.

Já: Je mi to jedno. Chci jen připomenout, že ty a S. jste se zde mnohokrát vyjadřovali k politice.

Jdeme venčit, dávám si pauzu.

Od této chvíle má pauza trvá. Podíval jsem se, co si psali dál, a mám obavy, že můj návrat by mohl vyvolat trefení šlakem. Přece už máme svůj věk.

Výběr článků

Načítám