Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Je tento názor v souladu s realitou? Pokud přijmeme tezi, že režim je vlastně jen Putin a s jeho zmizením musí dojít ke změně, pak se můžeme podobnými úvahami zabývat a nacházet v nich naději, která ruským opozičníkům výrazně chybí.
Trojice autorů z amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia věnovala nedávnou práci tématu, zdali v Rusku máme co do činění jen s personálním režimem, anebo se státem, který se opírá o ideologii. Maria Snegovaya, Michael Kimmage a Jade McGlynnová došli k závěru, že putinismus jako ideologie existuje, je udržitelný, a proto pomůže režimu k přetrvání po mnoho dalších let.
„Odpovídá stávající poptávce obyvatelstva a zaplňuje ideologické vzduchoprázdno vzniklé po rozpadu SSSR,“ píší autoři. Základem putinismu je podle nich sakrální role silného stabilního státu. To je bezprostředně spojeno s dalšími prvky oficiální ruské ideologie, kterými jsou odpor vůči Západu a kulturní konzervatismus. V kombinaci se stálým zdůrazňováním ruské vyvolenosti se tak populaci neustále vnucuje, že Rusko je velmoc a samostatná civilizace, která je založena na mnohosti kultur, které však tíhnou k ruské kultuře, na tradičním postavení mužů a žen a na popření hodnot individualismu ve prospěch zájmů státu a kolektivu.
Očima Saši Mitrofanova: Lesk a bída svébytné ruské civilizace
Pomáhá tomu shora nasazovaný kult vítězství ve druhé světové válce, kterou v Rusku nazývají Velkou vlasteneckou. Je to zároveň ideologický základ války, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině. Vnucuje se teze, že Moskva musí mít Ukrajinu pod kontrolou, protože jinak ji Západ použije jako líheň nacistů, kteří se pokusí o nové oslabení či zničení Ruska.
Kreml je s těmito idejemi úspěšný, protože se opírá o postsovětskou nostalgii a revanšismus, které jsou přítomny v ruské společnosti. Pružnost putinovské ideologické mašinérie a jednoduchost tezí, které prosazuje, vytvářejí předpoklady pro to, aby ideologie putinismu zapouštěla stále hlubší kořeny, píší autoři studie.
Podle nich nahrává úspěšnosti putinismu náchylnost Rusů ke slepému a agresivnímu vlastenectví, jejich přesvědčenost, že Rusko je nutné podporovat i ve chvílích, kdy není v právu, a že každá země má na zřeteli pouze své sobecké zájmy, i kdyby přitom ničila jiné země.
„Během dvaceti let Putinova vládnutí se neobjevily žádné reálné alternativy. Je málo pravděpodobné, že by se odpor vůči kremelské ideologii zformoval nyní, když sílí represe, propaganda je stále intenzívnější a prozápadní liberální skupiny obyvatel z Ruska emigrovaly,“ píší Snegovaya, Kimmage a McGlynnová.