Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Buď Rusovi jednu vrazíš, nebo se mu podrobíš

V úterý končícího týdne poskytl sbor Českobratrské církve evangelické ve Velkém Meziříčí své prostory zájemcům o besedu, kterou jsem tam měl na téma „Máme se obávat Ruska?“ Jedna z otázek byla: Jak by se nyní zachovali ruští okupanti v Česku, když Češi jsou také Slované?

Foto: Novinky

Očima Saši Mitrofanova

Článek

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Tazatel vycházel zjevně z představy, že „Slovan všude bratry má“ a že Rus by mohl mít stejné smýšlení. Jenže Rusové vždy prohlašovali za svůj nejbližší národ Ukrajince, ba je nazývali bratry. Jak už téměř čtyři roky s těmito „slovanskými bratry“ zacházejí, ví celý svět.

Hned další den po besedě zasáhly ruské drony mateřskou školu v Charkově. Po útoku se podle starosty města Ihora Terechova zřítilo celé druhé patro zasaženého domu. „Naštěstí se učitelkám podařilo včas odvést děti do nejjednoduššího úkrytu v téže budově. Jakmile se záchranáři dostali do sklepa, všech 48 dětí bylo evakuováno,“ uvedl starosta.

Zahynul však pracovník komunální firmy, který uklízel ulici. Další lidé byli zraněni, celkem bylo poškozeno šest budov, několik vozidel a tramvajová trolej.

„Neexistuje naprosto žádné ospravedlnění pro útoky na děti,“ uvedlo v souvislosti s útokem ukrajinské ministerstvo zahraničí. Pro ty, kteří velí těmto ruským úderům, je ovšem ospravedlnění nabíledni. Čím méně bude ukrajinských dětí, tím lépe. Ty, které přežijí, pak převychovají na Rusy připravené položit život za vůdce.

Estonský diplomat a někdejší šéf tajných služeb země Eerik-Niiles Kross je v Parlamentním shromáždění Rady Evropy generálním zpravodajem pro spolupráci s ruskými demokratickými silami. Nedávno svým kolegům řekl toto:

„Víte, my, zástupci baltských zemí, jsme trochu překvapeni tím, jak Evropa v současné době bojuje s ruskou hrozbou – jako by to bylo něco nového.

Ale to není vůbec nové. Existuje už velmi dlouho. Jenomže teď jsme si toho možná trochu více vědomi.

Můj otec měl v této věci velmi jednoduchý a jasný postoj. Strávil devět let v gulagu a měl velké zkušenosti s ,ruskou hrozbou’. Říkal: ,Víš, až tě hodí – ne jestli, ale až – do ruského vězení, přistoupí k tobě nějaký hromotluk, dá ti smeták a řekne: ‚Zameť podlahu.‘ A to bude rozhodující okamžik. Buď vezmeš smeták a začneš zametat – a staneš se jejich otrokem. Nebo mu dáš pěstí do obličeje. Pak tě nechá na pokoji.‘

A dnes, jak se mi zdá, Rusko uvěznilo Evropu v takové mentální vězeňské cele. Každý týden nám podává ten smeták. Každý týden se musíme rozhodnout – přijmout ho, nebo se bránit.

Co děláme? Mluvíme o větší odolnosti. Odsuzujeme. Přijímáme hezké rezoluce. Ale neodporujeme.

To znamená, že dokud se nerozhodneme reagovat, tyto útoky budou pokračovat.

A ve skutečnosti záleží jen na nás, zda se toho chceme zbavit, nebo ne.“

Zpátky k otázce zmíněné na začátku. Čechy vnímá ruské velení jako poněmčené zrádce. Smeták by dostali do ruky okamžitě. A kdyby ho přijali, byli by z nich otroci.

Výběr článků

Načítám