Letci v Británii chtěli pomoci pražskému povstání, ale nepustili je

„My jsme sice měli rádiové ticho a nesměli vysílat, ale rádio jsme přijímali. Nevím, jestli to bylo 5. nebo 6. května, když se posádka dozvěděla, že vypuklo povstání. Okamžitě jsme se vraceli, myslím, že jsme dokonce předčasně žádali o návrat. Vrátili jsme se a všechny posádky byly připraveny u velitele perutě Jana Kostohryze a říkaly - poletíme na pomoc,“ řekl před dvanácti lety Právu střelec a radista Pavel Vranský, příslušník 311. bombardovací perutě. Ta měla na starosti protiponorkové hlídky v Severním moři a létala na amerických čtyřmotorových bombardérech Consolidated Liberator.

Historik Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu dodává: „V celé Velké Británii bylo skutečně zachyceno volání pražského rozhlasu v Praze o povstání. A všichni českoslovenští letci čekali, že budou posláni na pomoc Praze.“

Taková akce by však v případě bombardovací perutě byla velmi obtížná, upozornil historik: „311. peruť byla jistě velmi nadšená, ale s protiponorkovými liberatory by to bylo těžké. Byla vyzbrojena hlubinnými náložemi. Nedokážu si představit, že by mohli rychle zasáhnout.“ I Vranský ve vzpomínce připustil, že letadla by se musela přezbrojit a naložit místo hlubinnými tříštivotrhavými pumami.

„Daleko větší šance byla u československého stíhacího wingu v Manstonu, kde byly 310., 312. a 313. československé stíhací perutě,“ řekl Rajlich. Stíhací křídlo (wing) tvořily tři perutě (squadrony).

Popsal také situaci, když se piloti spitfirů v Manstonu dozvěděli o povstání: „Tam vypuklo okamžitě pozdvižení. Plukovník Jaroslav Hlaďo, který jim velel, mi po letech vyprávěl, že musel všechny krotit, protože chtěli letět bez rozkazu. Jak mi říkal jeden z pamětníků, šli by domů třeba pěšky, když už ne letadlem. Jaroslav Hlaďo vyhlásil z vlastní iniciativy pro československý stíhací wing pohotovost a okamžitě odjel na inspektorát Československého letectva do Londýna ke generálu Janouškovi. Tam se probíraly návrhy na způsob vyslání pomoci.“

Nakonec padlo rozhodnutí vyslat dva čtyřčlenné stíhací roje z 312. perutě, které měly tvořit předvoj. „Hned po poradě nejvyšší představitel československého letectva ve Velké Británii, jeho generální inspektor divizní generál Karel Janoušek, nasedl do dakoty a narychlo odletěl do Remeše na vrchní velitelství spojeneckých expedičních sil. Tam jim vysvětlil situaci a řekl, aby z prestižních důvodů aspoň jednu squadronu poslali k americké polní armádě,“ popsal dění Rajlich.