Voláme všechny Čechy! Povstání v Praze začalo krvavým bojem o budovu rozhlasu

Zpráva o německé kapitulaci se očekávala každou chvílí, mezi lidmi se šířily zprávy, že americká armáda postupuje od západu dál do Čech. Celonárodní povstání bylo na spadnutí, avšak vojenský odboj i komunisté jej předpokládali nejdříve až v pondělí 7. května.

V rozhlase ovšem brzy ráno zaznělo ono památné „Je právě sechs hodin“ následně se vysílalo pouze v češtině a hrály se nacisty zakázané písně. Ačkoliv Němci budovu rozhlasu na Vinohradské třídě (za okupace se jmenovala Schwerinova) stále střežili, bylo zřejmé, že vysílání už pod kontrolou nemají.

Lidé se začali spontánně srocovat v ulicích, oproti předchozímu dni však už někteří drželi v rukách pušky či pistole. Ty měli spolu s většinou jen velmi malým počtem nábojů po celou dobu okupace schovány například na půdách. V oknech domů vlály československé vlajky. Oddíly německé pořádkové policie Schutzpolizei ovšem zatím příliš nezasahovaly, hlavně četníci je přesvědčovali, že brzy přijedou Američané a že Německo už stejně kapitulovalo, což však nebyla pravda.

Předseda protektorátní vlády Richard Bienert se pokusil se státním ministrem Karlem Hermannem Frankem – faktickým vůdcem okupační správy – vyjednat memorandum o zániku protektorátu, ovšem neuspěl. Frank hodlal proti rodícímu se povstání zakročit. Stejně tak nevyšel Bienertův pokus navázat spolupráci s vedoucími představiteli odboje. Posléze byl zadržen povstalci.

Čechům se nejprve dařilo odzbrojovat některé německé vojáky, ovšem brzy se v pražských ulicích začala ozývat střelba. Například u sídla gestapa v Petschkově paláci či u Obecního domu.

Pro rodící se povstání i pro okupanty bylo klíčové udržet kontrolu nad rozhlasem. Jen prostřednictví rozhlasových vln šlo informovat obyvatele o dění v Praze a svolávat je na místa, kde byla potřeba jejich pomoc.

S několika desítkami příslušníků SS se nejprve střetli čeští policisté. Krátce po půl jedné odpoledne se z rozhlasového éteru začaly ozývat opakované výzvy, aby četníci, policisté příslušníci Vládního vojska a další povstalci přišli ihned na pomoc. „Jsou zde stříleni čeští lidé!“ zaznělo mimo jiné v zoufalých prosbách.

Právě tisíce příslušníků Uniformované protektorátní policie (tedy četníků a policistů) byly v první den povstání klíčovou složkou povstaleckých sil. Měli sice k dispozici jen velmi omezenou výzbroj a malé množství munice, ovšem jejich úloha se na začátku bojů ukázala jako zásadní.

Bitva o rozhlas probíhá v budově samotné i v jejím okolí až do večera. Češi jej nakonec uhájili, ovšem téměř stovka z nich za to zaplatila životem. V první den povstání šlo o největší střet s nacisty v Praze, byť přestřelky už probíhaly i v jiných částech města.

„Boj o rozhlas tím ovšem neskončil. Již následujícího dne se Němci pokusili budovu znovu dobýt. Také ji ostřelovali z děl, a dokonce na ni zaútočili i letecky. Na Vinohradské třídě lidé umírali až do 8. května. Obrana klíčového objektu povstání si na straně povstalců vyžádala nejméně 170 obětí,“ uvedl autor literatury faktu František Emmert.

Povstání v Praze a v jejím okolí začalo organizovat povstalecké velitelství „Alex“ v čele s brigádním generálem Františkem Slunéčkem.

„V Praze se mohlo opřít o skupinu Bartoš, která byla v rámci odbojových možností nejlépe pro svůj úkol připravena. Jejím trumfem bylo mimo plánu obsazení rozhlasu a vypnutí všech německých telefonních linek v Praze i velitelské stanoviště – předem vyhlédnutý podzemní kryt pražské protiletecké ochranné policie v centru města v Bartolomějské ulici číslo 5,“ napsal historik Jindřich Marek.

Velitel povstaleckého Vojenského velitelství Velké Prahy generál Karel Kutlvašr a náčelník jeho štábu podplukovník generálního štábu František Bürger (s krycím jménem Bartoš) zde měli k dispozici spojovacího ústřednu, díky které bylo možné komunikovat s jednotlivými policejními úseky v Praze, s ředitelstvím železničních drah či například s hasičským sborem. Od generála Slunéčka oficiálně přezvali odpovědnost za vojenské velení povstání v hlavním městě ve 14.40 hodin.

Politickou kontrolu nad povstáním měla Česká národní rada v čele s nestranickým předsedou Albertem Pražákem, univerzitním profesorem. Vznikla na konci dubna 1945 s cílem zastřešit většinu odboje a koordinovat jeho činnost, a to zvlášť právě během předpokládaného brzkého povstání.

V Praze došlo 5. května už také k prvním hromadným vraždám povstalců i neozbrojených civilistů, na svědomí je měli především příslušníci SS. Krátce po 19. hodině v rozhlase zazněla výzva ke stavbě barikád.

„Redaktoři tehdy informovali posluchače, že z benešovského cvičiště míří k Praze jednotky SS. Hodinu před půlnocí rozhlas vyzval k výstavbě barikád již po celém městě, protože německý protiútok mohl přijít z kterékoliv světové strany. Kromě toho se v prostoru Hradčan, Malé Strany, Letné a na dalších místech stále držela pražská německá vojenská posádka,“ dodal František Emmert.

Během noci z 5. na 6. května za deštivého počasí vyrostlo v ulicích na 1600 barikád. Prahu čekalo ještě několik dní velmi krvavých bojů.