Článek
V zemské magnetosféře se po pondělní silné geomagnetické bouři stále nacházelo množství elektrických částic ze Slunce, které v interakci s kyslíkem a dusíkem opakovaně vyvolávaly slabší polární záři, a to v několika po sobě jdoucích mírnějších vlnách.
Úterní polární záře nad Krušnými horami
Vzhledem k postupně ubývající hustotě slunečního větru se z velké části jednalo pouze o fotograficky zaznamenatelné sloupy polární záře červených odstínů s náznakem zelené barvy nízko nad severním horizontem. Daleko od větších měst lidé mohli auroru na okamžik spatřit i pouhým okem.
Po průchodu hustého plazmatického oblaku v magnetickém poli zůstala nahromaděná energie, která se pozvolna musela vybít. V tomto případě šlo o záležitost několika dalších hodin, než se zemské pole zcela uklidnilo.
Princip vzniku polární záře
Polární záře neboli aurora je barevný světelný úkaz, který se odehrává v atmosféře ve výškách okolo 90 až 200 kilometrů nad zemským povrchem. Vzniká při interakci příchozích slunečních částic z erupcí s magnetickým polem Země. Nejčastěji lze pozorovat záři červených, purpurových a zelených odstínů.
Na vzniku aurory se podílejí vyvržené elektrony, které interagují s prvky v atmosféře. Předaná energie z elektronů se projeví vyzařováním světla o různých vlnových délkách. Při srážce s atomy kyslíku vzniká zelená a červená barva. Reakce s ionty dusíku se projevuje modrou a fialovou barvou.
Zelená záře vzniká zhruba 100 km nad zemským povrchem, oproti tomu červená se tvoří až ve výšce kolem 200 km. Z našich zeměpisných šířek tak můžeme nejčastěji spatřit auroru červenou.
