Bzučení, jiskření, vstávání vlasů a zápach ozonu. Když jde při bouřce o život

Před bouřkou se v atmosféře začne různými zvukovými a optickými efekty projevovat silné elektrostatické pole, které značí hromadění elektrického náboje a s tím související zvýšené riziko úderu blesku.

Na špicích vysokých budov, antén a hromosvodů se může v noci objevit pozoruhodné modravé světélkování. Oheň svatého Eliáše je sám o sobě neškodný fyzikální jev, ale vzniká ve chvíli, kdy bouřkový oblak ze země nasává elektricky kladně nabité částice. V okamžiku střetu s negativními náboji proudícími ze základny oblaku dolů dochází k iniciaci blesku.

S projevy Eliášova ohně ve formě pozoruhodných záblesků za čelním sklem se občas setkávají i piloti, kteří prolétají v blízkosti silných bouří a hurikánů.

Za denního světla se Eliášův oheň projevuje bzučivým a praskavým zvukem u hrotů špičatých předmětů, například bleskosvodů. Jistým varovným znamením, že v brzké době může blízko udeřit blesk, je i sršení stožárů vysokého napětí. Pokud ale není rozdíl elektrických potenciálů mezi špicí objektu a okolním vzduchem dostatečně velký, ke zkratu v podobě blesku nemusí vždy dojít.

Vlivem silné statické elektřiny lidem mohou vstávat chlupy na těle a vlasy. Na první pohled komicky vypadající fenomén znamená, že nám jde o život. Ve vzduchu se na daném místě již hromadí náboj a potenciální blesk si v tu chvíli hledá nejvhodnější a nejvodivější cestu do země, a to přímo v oblasti, kde se zrovna nacházíme. Při rybaření se může stát, že nahozená udice díky zvýšenému elektrostatickému poli zůstane viset ve vzduchu.

I v dnešní informované době se čas od času na sociálních sítích objeví záběry usmívajících se turistů, kteří si v touze zveřejnit netradiční video vůbec neuvědomují, v jak nebezpečné situaci se nacházejí.

V přímém ohrožení života se můžeme ocitnout také ve chvíli, kdy už je ve vzduchu silně cítit ozon, jehož zápach je podobný chlóru nebo spálenému drátu.

Při ionizaci vzduchu před úderem blesku lze v některých případech pociťovat brnění a mravenčení po celém těle. Na konečcích prstů se může dokonce objevit i viditelné jiskření za doprovodu sršivého zvuku.

V takovém případě je zapotřebí vyhledat co nejdříve alespoň provizorní úkryt, zaujmout bezpečnostní polohu v podřepu s nohama blízko u sebe, odhodit veškeré kovové předměty a minimalizovat kontakt se zemí z důvodu možného přenosu tzv. krokového napětí.

V první řadě je důležité se před bouřkou schovat s dostatečným předstihem, jelikož už s prvními kapkami deště se riziko úderu blesku mnohonásobně zvyšuje. Pokud nás bouřka zastihne v otevřeném terénu, kde se nenachází žádná železobetonová stavba s hromosvodem, je vhodné opustit vrcholky hor a zaujmout bezpečnostní pozici na nejnižším možném místě.

Nikdy bychom se neměli zdržovat pod osamoceným stromem a v blízkosti elektrických stožárů, jež tvoří v krajině nejvyšší body a snadný cíl pro bleskový výboj. Bezpečné útočiště v bouřce nenabídnou ani skalní převisy a vstupy do jeskyní. Za velmi nebezpečné se považuje venkovní koupání, protože v případě úderu blesku do vodní hladiny může člověka výboj usmrtit i na vzdálenost stovek metrů.

Naopak v relativním bezpečí můžeme být v autě s uzavřenou plechovou karoserií, která funguje jako tzv. Faradayova klec.

Blesk si hledá vždy nejkratší a nejvodivější cestu do země, ale zároveň neplatí, že zasáhne prioritně nejvyšší objekty v krajině. Důkazem jsou různé záběry z palubních kamer řidičů, na nichž je zachycený úder blesku do silnice, která je lemovaná budovami nebo jinými „vhodnějšími“ cíli.

Vzdálenost bouřky lze zjistit prostým počítáním sekund mezi bleskem a hromem. Výsledné číslo vydělíme třemi a získáme přibližnou vzdálenost bouřky v kilometrech. Úkryt není bezpečné opouštět méně než půl hodiny po posledním hromu, jelikož na zadní straně již odcházející bouřky může nečekaně dojít k poslednímu silnému výboji už ve chvíli, kdy vysvitne slunce a počasí se zlepší.