Článek
Samoobslužné bistro fungující na férovém přístupu a chování zákazníka? Inu v Jindřišské ulici se přesně o to bistro Špejle pokouší. Jde o neotřelý koncept, kdy si zákazník spořádané pokrmy eviduje v podobě špejlí na svém vlastním stole, a nakonec je mu naúčtována suma právě podle toho, kolik špejlí na stole má. Může něco takového v ČR fungovat? Podle provozního, se kterým jsme mluvili, ano.
On v sobě má celý koncept i notnou dávku humoru. Vyjma toho, že restaurace sází na to, že Češi jsou národ chlebíčkářů (což je do značné míry stále pravda), tak servírovat na špejli řízek s bramborovým salátem, vepřo-zelo-knedlo či lokše s kachním masem a zelím, to je fištrónovina.
Ano, příbor si v restauraci sice vzít můžete, ale udělejte to, když všichni kolem vás jedí rukama. Majitelé dobře vědí, proč je umyvadlo jednou z dominant prostoru - ne vždy se vám podaří potravinovou ozdobu špejle spořádat zcela bez úhony.
Snídaňové či obědové špejle
Koncept je takový, že se typy špejlí v průběhu dne mění. Ranní snídaňové se krátce po jedenácté hodině dopolední začnou obměňovat tím, co právě šéfkuchař připravil, a nabídka se tak postupně mění. Dobrý nápad.
Pravdou ovšem je, že obědový potenciál restaurace je značně nejistý. Snídaně, práce na počítači přes den s příležitostným jedením jednohubek či relax po pracovní době zde půjdou na výbornou, ale zda Češi dokážou ustoupit z klasických obědů, které tvoří obvykle základ příjmů většiny restaurací, to ukáže teprve čas.
Pokud ale něco zůstalo ve Špejli poměrně klasické, tak je to pivo. Z jedné pípy by mělo vždy téct vlastní pivo, které si restaurace nechává vařit speciálně pro své potřeby, a druhá pípa je tzv. rotující, v době návštěvy na ní bylo pivo od Matušky.
Špejle je zajímavý experiment, který rozhodně stojí za návštěvu. Zda majitelům vyjde, ukáže až čas. Každopádně by Praha však unesla ještě více originálních pokusů, jako je právě tento. V porovnání s mnoha evropskými metropolemi je totiž pražská gastronomická scéna stále ještě tak trochu nuda...