Luxusní restaurace vyměnil za humanitární pomoc. Ve své práci vidí hlubší poslání

José se narodil jako jeden ze čtyř synů do chudé španělské rodiny. Vyrůstal v Barceloně, kde ho ovlivňovala španělská kulinářská kultura. „Když jsem vyrůstal, moji rodiče museli nakrmit čtyři hladové krky svých synů, nebyli jsme bohatá rodina. Většinou jsme jedli čerstvá jednoduchá jídla, stačil olivový olej a trocha soli,“ vyprávěl José o svém dětství pro BBC.

Když zanechal kuchařského studia, začal pracovat v kuchyních napříč Barcelonou a Costa Bravou, kde v roce 1998 potkal svého mentora Ferrana Adriá, se kterým často zůstával v kuchyni a experimentoval s jídlem. „Dělali jsme šílenosti, ale měl jsem z toho pocit, že je všechno možné,“ vzpomínal José na své začátky v kuchyni.

José se později odstěhoval do USA, kde působil v New Yorku, Kalifornii i Washingtonu DC, kde vybudoval své kulinářské impérium. Jeho pobyt v Americe spolu s jeho kuchařským uměním zapříčinily zvyšující se pozornost ze strany zákazníků, médií i jeho kolegů.

„Vaření není něco, co se dá dělat na půl plynu, je to mnohem větší svět. José má výjimečnou schopnost empatie, naváže emoční spojení s lidmi kdekoliv na světě, i když mluví jazyky, kterým nerozumí. Ostatní se díky němu cítí být viděni,“ popsal Josého osobnost šéfkuchař a televizní hvězda Marcus Samuelsson.

Po ničivém zemětřesení na Haiti se Španěl rozhodl vařit tamějším přeživším. Po svém návratu založil v roce 2010 neziskovou organizaci World Central Kitchen, se kterou vytvářel dlouhodobé programy například v oblasti nutričního školení mladých matek.

Když v roce 2017 zasáhl Portoriko hurikán Maria, José neváhal a vyrazil se svou organizací opět na pomoc. Jeho ochota pomoci neznala hranice, když měl připravit jídlo pro město s pěti tisíci obyvateli, uvařil o tisíc porcí více, aby mohl dát najíst i lidem, které potká po cestě.

Ohnisko zájmu organizace se přesunulo k vytvoření skupiny kulinářských záchranářů, která dává kvalitně a chutně najíst lidem po drtivých katastrofách všude na světě. V současné době pomáhá i na Ukrajině.

Kdykoliv dorazí tým do nové lokality, spojí se s lokálními kuchaři, aby lépe porozuměli jejich kultuře a místní kuchyni. „Pokud chceme lidem opravdu pomoci, je to o nich, ne o nás. Snažíme se jim naservírovat jejich domácí jídlo, které v nich vzbudí klid a pohodlí. My máme rádi paellu, ale nepojedeme ji uvařit lidem na Ukrajinu,“ popsala filozofii organizace dobrovolná šéfkuchařka Karla Hoyosová.

Šéfkuchař José Andrés ve své práci spatřuje hlubší poslání. Kvalitní a nutričně bohaté jídlo se nemusí nutně podávat jen v drahých restauracích. Jídlo je prostředek pomoci, sdílení a budování komunity. Každé sousto musí být výtečné, aby nasytilo nejen prázdné žaludky, ale i traumatizované duše.

K dnešnímu dni vlastní José téměř 40 restaurací, moderuje televizní pořady a je producentem podcastů, zároveň se pyšní nominací na Nobelovu cenu za mír (v roce 2019 byl jedním z kandidátů). Jeho nejnovějším počinem je kuchařka, která se zaměřuje na recepty spojené s celosvětovou humanitární prací organizace World Central Kitchen.