Článek
Na kurzu jsou samozřejmě na vše připraveni. „Všichni instruktoři máme nějaké školení, ve skupině se nese jedna lékárna, kde je absolutně všechno. Buď se to ošetří na místě, když je to něco vážnějšího, volá se vysílačkou, kterou všichni instruktoři máme, terénní automobil, který zraněného odváží z kurzu a poskytuje se mu další pomoc, buď na naší základně, nebo se transportuje do nemocnice. To se nám ale ještě nestalo,“ zmiňuje vedoucí kurzu Amar Ibrahim.
Štáb zkusil přežít v přírodě na vlastní pěst, šel za hranice komfortu
Jenže to bych nebyla já, abych něco „nevyvedla“. Abych nezkazila zábavu, šla jsem za hranice svých sil a bohužel se ozval nedávno zraněný kotník. Po několika nachozených kilometrech se dostavila bolest a rozjíždějící se zánět, tudíž nastala situace, se kterou bylo potřeba se vypořádat. V okamžiku, kdy už v nezpevněném terénu byl každý krok utrpení a nebylo daleko k slzičkám, vedoucí zavelel jasně: Postavit nosítka a dopravit zraněnou do tábora.
Všichni účastníci se střídali při nošení nosítek se zraněným.
Společnými silami účastníci vyrobili poměrně bytná nosítka. „Skupina postavila nosítka z toho, co měla. Vzali klacky, gumicuky, provazy, spletli nosítka a střídali se, neslo tě čtyři až šest lidí. Skupina spolupracovala, makala a pomohla ti. Jde o tu spolupráci ve skupině, ta je pro přežití velmi důležitá. Když jeden nemůže, ostatní mu pomůžou,“ popisuje skvělou spolupráci týmu Ibrahim.
Když máte v lese hlad, neohrnujte nos nad červy
Já sama za sebe musím říct, že všichni byli skvělí. Postarali se o mě jako o královnu a nikdo neřekl ani popel. Nikdo si nestěžoval. U nosítek se střídali synchronizovaně a všichni se pořádně zapotili, protože terén byl opravdu náročný.
Příroda je „zblblá”, nespoléhejte na zažité lidové poučky
„Skupinu jsme pochválili, protože opravdu makala, nikdo se tam nevozil. Potom jsme je rozdělili i do menších skupinek, jedna se mi líbila, protože věděli, že jsou spolu a spolupracovali spolu. Několik lidí mi potom psalo, že si opravdu sáhlo na dno. K tomu dostat se na dno stačí málo, v noci bylo minus 3, což jsme nečekali, a přes den nikdo moc nejedl,“ shrnuje kurz Ibrahim.
Jedním dechem ale dodává, že víkend strávený v lese není o tom člověka zdeptat, ale ukázat mu, že výdobytky moderní doby nejsou samozřejmostí. A samozřejmě cílem je účastníky také něco naučit.
Kurz přežití: Při nocování v přírodě budete muset improvizovat
„Nechceme, abychom lidi zadřeli, chceme je něco naučit, aby si odvezli zážitek. Někomu to dojede až po pár dnech. Hodně lidí říká, že byli poprvé na delší dobu bez mobilu a úplně si vyčistili hlavu, že jsme lepší než prášky na nervy. Chceme lidi někam dostat, a z toho dna je posunujeme nahoru. Když jsou na dně a rozdělají si oheň, trochu je to posune nahoru. Jde to hrozně nahoru, ale může to jít i hodně rychle dolů. Vždycky ale chci, aby lidé odcházeli s tím, že si umí v krizové situaci poradit, odvezli si zážitek, a aby se nám vraceli na další kurzy, které děláme,“ uvádí na závěr Amar Ibrahim, majitel společnosti Outdoor Survival.