Článek
Pro zahnání hladu je někdy nutné jíst i trávu, tedy hledat v okolním porostu rostliny, které by běžně člověk nepovažoval za jedlé.
„My říkáme, paste se, naučte se bylinky. Základ je voda, najít vodu a držet se vody, voda vám dává všechno. Když půjdete po proudu, tak malý tok vás vždycky dostane k většímu toku a do civilizace, toto ale neplatí na Sibiři, tam vás to odvede od lidských obydlí, takže držet se vody. Pampelišky vám dají trošku energie, kopřivy jste jedli, takže pohnout se, sehnout se, pást a možná že přežiješ,“ radí majitel agentury Outdoor Survival Amar Ibrahim.
Štáb zkusil přežít v přírodě na vlastní pěst, šel za hranice komfortu
Důležité je myslet na to, že lov je zakázaný a také se nedoporučuje laikům. „My říkáme, nechoď lovit, protože jak nemáš zkušenosti, nemáš zbraně, neulovíš, když ulovíš, budeš to muset umět vykuchat a tak dále. A za druhé - podle zákona je to pytláctví,“ popisuje problémy s lovem Amar Ibrahim.
Při hladu pak mají paradoxní výhodu lidé s větší vrstvou tuku. „Za tři dny se žaludek scvrkne, většinou u nás mají problém lidi, kteří na sobě nemají gram tuku, ale frajeři, kteří mají takzvaně trochu bříško, tak po těch třech dnech jsou úplně v pohodě,“ konstatuje Ibrahim.
Červ má hodně proteinů, které zaženou hlad.
Zato já měla problém obrovský. První večer jsme sice nějaké to jídlo dostali, ale druhý den nám všechno, co zbylo, sebrali a nastala muka. Takže odpoledne jsem snědla i červa, který mi chutnal po oříšcích...
Pro přežití je pak nutné někdy jíst i bizarnosti. Na kurzu proto téměř každý ochutnal právě i toho červa, který je neuvěřitelným zdrojem bílkovin. „Dají se najít pod kůrou. Pak jsme vám tam dali vnitřnosti, srdce. To má v sobě hodně železa a minerálů a udělali jste si z toho vývar. Nedám vám přece kuřecí prsíčka, to máte doma,“ vysvětluje Amar strategii hodování na jeho kurzu. Srdce a jazyky kdysi patřily do jídelníčků našich předků, dnes už se to moc nevidí, přitom tohle jídlo vám dám hodně energie.
Já jsem samozřejmě srdce nikdy nejedla, ale uvařila jsem z něj zmiňovaný vývar a musím říct, že byl výborný.
Jídlo ale není jen tak, nenaservírují vám ho přímo pod nos...
„První den jste dostali jídlo, co se takzvaně učilo plavat, jak my říkáme, jsou to záchranné pytlíčky v Čechách vyrobené, pro záchranný tým, něco jako EMERKA, ale česká výroba, má to v sobě i ohřívač a my to těm lidem vždycky uděláme těžší, aby si to mohli vylovit,“ popisuje se smíchem Ibrahim.
Ano, ty pytlíčky plavaly ve vodě a my jsme si pro ně museli v noci a v zimě doplavat...
Příroda je „zblblá”, nespoléhejte na zažité lidové poučky
„Potřebujeme vás za ty tři dny někam dostat, kdybychom tam byli týden, tak jdeme pomaleji, ale my musíme rychle, takže je nedostatek jídla, zima, vymácháte se ve vodě. Potřebujeme, abyste si už v sobotu takzvaně sáhli na dno. Necháme vás trochu promrznout, někdo se málo vyspí, minimální příděl cukru, minimální příděl jídla. Ty cukry jsou hodně znát, lidi jsou dneska zvyklí mít sladký nápoje, takže pak jsou takzvaně odcukrovaný. Stačí málo a člověk se dostane mimo komfortní hranici docela rychle,“ uvažuje nad nesnázemi vedoucí kurzu.
Musím říct, že i kdy nejsem zrovna velký cukrový maniak, jeho nedostatek zasáhl i mě. V jednu chvíli jsem byla tak bez nálady, že jsem si uvědomila, jak moc je pro mě cukr důležitý.
Vývar ze srdce krok po kroku...
Amar potvrzuje, že hlad výrazně ovlivňuje schopnosti a náladu. „Lidi jsou většinou protivní, začnou být malátní. My jim tam něco můžeme vysvětlovat, oni už mě ale nevnímají, jde to z jednoho ucha dovnitř, z druhého ven, už se potřebují najíst a na nic jiného nemyslí, jen na to s prominutím žrádlo.“
Češi se na jídlo do hospod zatím příliš nehrnou
„Nejhorší je, když je ve skupině nějakej dobrák, kterej pořád mele, já bych si dal svíčkovou, já bych si dal pivíčko, já bych si zapálil cigárko, tak to deptá celý tým, ale když se o tom nemluví, tak se nic neděje. Mít to v hlavě srovnaný, to je ten základ,“ popisuje nesnáze práce ve skupině Ibrahim.
Přesně takového dobráka jsem měla ve skupině i já. Snil o obrovské čokoládě... Možná proto jsem pak byla chvíli i protivná...
Jídla je ale v lese více, než by se člověku mohlo zdát, je ale třeba být opatrný a hodně se dívat kolem sebe.
Další díl minisérie vyjde příští čtvrtek ráno. Dozvíte se, kde v lese přespat a jak si vyrobit přístřešek.