Článek
„Je to obrovská pocta všem, kteří tady pracovali před námi a nedožili se toho, kam jsme se dostali, a také těm, kteří nám tady pomáhají realizovat věci, jaké jsme si vysnili,“ řekl Novinkám Dobeš.
S manželkou jsou již čtrnáctou generací, která na statku hospodaří. „I proto když jsem dokončil základní školu, nebylo co řešit. Začal jsem studovat nejprve střední a potom vysokou zemědělskou a pak hospodařit,“ prozradil.
Tehdy Dobešovi měli tři ovce a jeden hektar zahrady. „Teď hospodaříme na cca 120 hektarech, chováme 350 ovcí, 30 kusů hovězího dobytka, 15 koní a jako jedni z mála v Česku máme bio drůbež. Vykrmujeme ročně 800 hus a 4000 kuřat. Všechno na pastvě venku,“ pověděl.
Igor (uprostřed) a Monika (druhá zleva) Dobešovi s rodinnými příslušníky převzali ocenění na dnu otevřených dveří, který se konal na jejich ekofarmě.
Na farmě mají i rostlinnou výrobu (z hlediska krmivové základny je proto téměř soběstačná), ekologické sady a věnují se rovněž agrolesnictví.
O odbyt nemají nouzi
„Lidé se naučili na maso jezdit. Jsme v situaci, že u bio drůbeže jsme už vyprodaní na celý letošní rok, bereme jen náhradníky. U hus je to podobné, nestalo se nám nikdy, že by nám husa zbyla. Manželka má problém uhájit, aby nám zůstala jedna nebo dvě pro rodinu,“ konstatoval Dobeš. Podobné je to u hovězího masa.
„Pro maso si jezdí především místní lidé, někteří ale i z větší dálky, například z Prahy, Brna, Olomouce i ze Slovenska. Jsme moc rádi, že si k nám našli cestu a pochopili, že maso, které děláme, má kvalitu a úroveň,“ doplňuje Dobešová.
Jednodušší odbyt podle jejího partnera souvisí s tím, že odvětví, kterému se věnují, v Česku dělá jen málo zemědělců. „Není to ale samo sebou. Museli jsme vybudovat vlastní porážku a s tím bylo spojeno obrovské množství legislativy a byrokracie. Šli jsme také do velkých investic s rizikem, jestli to vůbec bude fungovat,“ podotkl farmář.
Kuřata Dobešovi vykrmují 82 dnů, běžně se poráží po 32 dnech života.
Poptávka výrazně převyšuje nabídku. Rozšiřovat produkci však Dobešovi nechtějí. „Když, tak jen mírně. Byly by s tím spojené další náklady a komplikace třeba týkající se personálu nebo krmení. Všechno, co vyprodukujeme, zkrmíme. Větší kapacitu nemáme. A nejsem si jistý, zda bychom pak byli schopni udržet laťku,“ vysvětluje Dobeš.
Lepší je pro něj být menším producentem pro skupinu, s níž má i osobní vazbu. „S našimi zákazníky se známe, mluvíme spolu, víme o nich něco, oni zase o nás, a to je na tom to pěkné. Nejsou to anonymní lidé, kteří by u nás nakupovali jako v hypermarketu,“ zdůrazňuje.
Na statku Dobešovi chovají i koně.
Doufá, že děti navážou na tradici
Plány do budoucna přesto má. „Chceme práci optimalizovat, zjednodušovat. Například automatizací, abychom nemuseli dělat tolik rukama, aby bylo všechno pro nás i okolí příjemnější,“ prozrazuje. Další vize si už ale nechává zatím jen pro sebe. „Jsou daleko. Mít je ale musíte. Nemůžete si říct: už mám všechno, po ničem dalším netoužím. Pak by se zastavil vývoj, a to by bylo špatně,“ nastiňuje svůj pohled.
A proč se rozhodl pro ekologické zemědělství? „V Česku se používá v tomto odvětví hodně pesticidů a já si nemyslím, že je to nutné. Žijeme v době, která je obrovsky průmyslová, zatížená chemií. Není třeba, aby do toho další obdobnou zátěž vkládalo i zemědělství. Příroda potřebuje, aby se s ní pracovalo v rukavičkách, opatrně,“ je přesvědčen.
Na statku kromě něj a manželky pracují ještě tři zaměstnanci. Když je třeba, pomohou i kamarádi. Doufá, že v jeho šlépějích půjdou i jeho čtyři děti, dva chlapci a dvě děvčata. „Děláme maximum, aby měli na co navazovat. Snad pochopí, že je to dobrá cesta. Já tu možnost pokračovat v přímé linii neměl. Vyrůstal jsem za socialismu, kdy zemědělství bylo pro naši rodinu zapovězeno. Tento režim ho těžce devastoval a stejně tak lidi. Týkalo se to tří generací a někteří na to doplatili i životem,“ dodal Dobeš.
