Práce mi dává smysl. Baví mě, i když se leckdy musím hecnout, říká farmářka

„Pěstujeme zeleninu, byliny a jedlé květy. Letošní novinkou bude divoká brokolice, která chutná trochu jako chřest. A vracím se k tradiční plodině, tuřínu, na ten se těším hodně,“ usmívá se mladá žena, která vystudovala public relation a mediální komunikaci.

Vyzkoušela různá zaměstnání. Působila v televizi, PR agentuře, na ministerstvu vnitra. Na právech vydržela semestr, než zjistila, že touží vrátit se domů na venkov. „Taťka mi dal půl hektaru na zkoušku. Později přiznal, že myslel, že to po týdnu vzdám,“ prozrazuje Hana, která nakonec rozjela rodinnou firmu a dálkově vystudovala Českou zemědělskou univerzitu.

O svých zkušenostech vyprávěla na sympoziu Živé zemědělství, které se před pár dny konalo v Národním zemědělském muzeu na pražské Letné. Jediná akce svého druhu v Česku dává možnost setkat se s těmi, které spojuje téma ekologického zemědělství a zodpovědné produkce i spotřeby potravin.

„Pěstujeme v souladu s přírodou. Nemám ale žádný ekologický certifikát, nevidím v tom důležitost. Lidem říkám, když se chtějí přesvědčit, jak hospodařím, ať se přijedou podívat.“

Certifikace by podle ní zdražila konečnou cenu zboží. A také by znamenala další papírování. „Potřebuju si šetřit sílu na pole,“ upozorňuje Hanka.

Právě náročné papírování nezbytné kvůli dotacím jí ztrpčuje život. Ale ví, že je nezbytné, příspěvek potřebuje. Bez něj by se třeba vzdálila vize nové multifunkční haly, která by splňovala její ekologické a filozofické požadavky.

Počasí dovolilo zasít mrkev, petržel, špenát, ředkvičky, klíčí rané brambory. Takže už brzo čeká Hanku a její tým dřina od rána do večera. „Dovolenou v létě neznám,“ krčí rameny. Ale rozhodně kvůli tomu nesmutní. Na začátku roku si dopřála lyžování v Alpách.

„Vedro si užiju v sezoně,“ vysvětluje výběr destinace farmářka, která své zboží prodává na trzích na náměstí Jiřího z Poděbrad, Malostranském náměstí nebo v Turnově.

„Někdy si jdu ráno zaběhat,“ líčí, že si i přes zápřah čas pro sebe najde. A na polích ji často doprovází její fenka.

Svého rozhodnutí opustit rušnou metropoli a věnovat se farmaření nelituje. „Práce mi dává smysl, baví mě, i když se leckdy musíte hecnout. Máte produkci, kterou musíte prodat, pokud ji neprodáte, zůstane na polích, a to si nemůžete dovolit,“ konstatuje Hana, která se díky usilovné dřině cítí velmi dobře.

„V zimě jde váha mírně nahoru, už se těším, až začnu dřepovat u sázení. Posilovnu, solárko mám zadarmo,“ uzavírá se smíchem.