Článek
Tomáš Roman hraje v obraně a tak trochu z rodinné tradice také funkcionaří. Jeho praděda klub roku 1968 spoluzaložil, děda byl funkcionářem a táta je momentálně jeho předsedou.
„Já nejen hraju, ale zastávám i roli vedoucího týmu a sekretáře oddílu,“ prozradil Tomáš Roman. Současně se stará i o přípravu hřiště, proto lajnuje, věší sítě, instaluje praporky. Také se stará o webové stránky, sociální sítě i nástěnku ve vesnici. A když je potřeba, vezme sekačku a poseká hrací plochu.
„Hrajeme III. třídu, což je nejnižší soutěž na Trutnovsku. Aktuálně jsme zhruba v polovině tabulky. Před lety se nám podařilo na rok postoupit do okresního přeboru. Po sestupu jsme tým museli nově vybudovat, což nám trvalo asi čtyři roky. Naše členská základna má třicet aktivních členů. Ovšem přímo z Kuksu jsme v týmu jen tři. Ostatní dojíždějí z okolí. Dříve jsme měli problémy sehnat hráče, poslední roky se však situace zlepšila. Kluci se nám ozývají sami. Šanci u nás má každý,“ ujistil Roman, kterého by potěšilo, kdyby se členská základna více zapojila i do dění v klubu.
„Fotbal není jen o tom přijít na trénink a odehrát zápas. Pro nás funkcionáře je kolem toho spousta práce a dalších věcí, takže není namístě brát toto jako samozřejmost,“ upozornil.
Pokazil to covid
Kukský klub měl nejen dospělé áčko, ale i mládežnické kategorie. „Bohužel to skončilo s covidem. Když se zase začalo hrát, děti byly o dva roky starší a už se nám nepodařilo poskládat počty. Ovšem jsme rádi, že i tak máme v Kuksu několik nadějných chlapců, kteří, i když nemůžou hrát fotbal doma, dojíždějí do nedalekého Dvora Králové nebo Jaroměře,“ pokračoval Tomáš Roman. Fotbal je podle něho pro malé kluky stále atraktivní.
Založení TJ Jiskra Kuks
V roce 1968 se sešlo několik sportovních fandů na místním národním výboru v Kuksu a po krátké debatě se rozhodli, že založí fotbalový klub. Od slov nebylo daleko k činům a byl založen fotbalový oddíl dospělých s názvem TJ Jiskra Kuks. Začátky byly opravdu složité, nebylo hřiště, dresy a vůbec nic. První peníze na fotbalový míč se vybraly do čepice pošťáka Františka Romana. Ale byla chuť a nadšení, a tak se pomalu začala Jiskra rozvíjet.
„Možná to už není, jako když začínala hrát moje generace. Děti si vybírají z mnoha sportů, ale troufnu si tvrdit, že fotbal je stále sportem číslo jedna. Je to krásný kolektivní sport. Každý by si ho měl alespoň vyzkoušet, než ho zavrhne,“ je přesvědčený Tomáš Roman.
Splněný sen být součástí finále ligy mistrů
I když pro svůj klub dýchá, je současně aktivním fanouškem FC Hradec Králové.
„Co se týče fanouškovství, tak mě baví ty emoce, fandění. Občas člověka mrazí v zádech,“ prozradil Roman, jemuž se letos splnil sen. Díky největšímu počtu hlasů v soutěži pořádané firmou Heineken se podíval na finále ligy mistrů. Navíc v přítomnosti bývalého reprezentanta Zdeňka Folprechta.
Tomáš Roman (vlevo) spolu se Zdeňkem Folprechtem na finále Ligy mistrů v Mnichově
„Nedá se to popsat. Potkal jsem fotbalové legendy, které jsem do té doby znal jen z televize. Vyfotil jsem se s Bastianem Schweinsteigerem společně s trofejí, viděl Roberta Carlose a poslouchal Andrèse Iniestu mluvit o fotbalu s takovou pokorou, že mě to dojalo. Nemůžu opomenout ani kopání penalt na brankářskou legendu Edwina Van Der Sara. Bylo to silné,“ popsal své dojmy.
„Byl to zážitek, který mě obohatil jako fanouška i člověka. Ale není nic, co z toho by se dalo do našeho malého klubu přenést,“ odpověděl upřímně na dotaz, jestli si odtud přivezl nějaké praktické nápady, jak vylepšit TJ Jiskra Kuks.
„My jsme zkrátka jiný svět, rodina. Parta nadšenců z Kuksu, kde si vážíme každého tréninku na vlastním hřišti, které jsme si dali dohromady vlastníma rukama. A možná právě proto to má takovou cenu. To, co jsem zažil, si ponesu navždy v sobě, ale i tak vím, že ten nejdůležitější tým mám doma, v Kuksu,“ uzavřel vyprávění Tomáš Roman.
