Článek
V messengeru běžně znenadání přistávají zprávy typu: „Jak se máš? Jak je? Jak se daří?“ V lepších případech obsahují alespoň „Ahoj“. Jen samotný pozdrav přitom mění náladu příjemce a zásadně ovlivňuje to, jak zareaguje.
E-mailová komunikace je další oříšek. „Už zase mi přišla zpráva od pacienta: ,Chci recept na lék xy.’,“ povzdechne si oční lékařka, která e-mailů bez pozdravu, představení se a obligátních prosím a děkuji dostává více a více. Jak byste na takový e-mail reagovali?
Na sociálních sítích se kouzelná slůvka většinou nenosí už skoro vůbec. Pod příspěvky tvůrců jakýchkoli produktů a poskytovatelů služeb se tak běžně objevují reakce: „Kolik to stojí? Kde se to dá koupit? Kdy to bude na skladě? Posíláte i do Horní Dolní?“ Žádný pozdrav, žádné prosím.
Také do kamenných obchodů, čekáren u lékařů či do kaváren i restaurací stále více zákazníků a hostů přichází bez toho nejjednoduššího a nejpřirozenějšího projevu slušnosti - bez pozdravu. Při dotazech ke zboží, při objednávání, poté, co jim obsluha objednávku přinese… nic. Přitom lehký úsměv a k němu přidané děkuji rázem vylepší den oběma.
Na děkuji, prosím a pozdrav se vždy najde čas
Čím více se prosím, děkuji, dobrý den a na shledanou plus jedno „bonusové“ slůvko vytrácejí, tím větší královnou či králem komunikace se stává ten, kdo je používá. A to i v písemné formě.
Mnozí lidé se vymlouvají na to, že v písemné komunikaci jde o čas. Pospíchají, jsou to přece krátké textové zprávy, a tak se snaží psát co nejstručněji. Zatímco při setkáních tváří v tvář působí velmi trapně a nevychovaně, když nepozdravíme, mnoho lidí si myslí, že při písemné komunikaci je to v pořádku. Není. V té písemné jsou kouzelná slůvka ještě významnější. Proč?
Když si s někým píšeme, ať už je to soukromě, nebo pracovně, je to neosobní. Nevidíme, jak se ten druhý tváří, neslyšíme tón jeho hlasu, které mají na vyznění vyřčeného, respektive napsaného ohromný vliv. Děkuji, prosím, dobrý den a nashledanou do sterilní písemné komunikace vnáší lidskost. Strohé vyjádření vyznívající jako pokyn či příkaz se rázem mění ve vřelé a laskavé, psané s lehkým milým úsměvem.
„Bonusové“ slůvko? Jméno
Vraťme se na začátek k messengeru. Když vám někdo napíše: „Ahoj. Jak se máš? Jak je? Jak se daří?“ Co si řeknete?
„To píše mně? To se zrovna strašlivě nudí a tak to posílá všem, které zrovna vidí online, aby si pokecal/a? Půl roku nejsme v kontaktu a teď tohle? Asi se spletl/a. To nejspíš není pro mě.“ Přitom by stačilo napsat: „Ahoj Katko/Tome, jak se máš?“ A reakce bude úplně jiná.
Oslovení je klíčové také v komunikaci v e-mailu, po telefonu a pochopitelně osobně. Použití jména je přímou cestou k srdci člověka, s nímž jednáme.
Ve všech případech platí dvě pravidla:
1. Zeptejte se, jaké oslovení má dotyčná/ý nejraději
Katka nenávidí „Kateřino“, protože ji tak doma oslovovali, když na ni křičeli za to, že něco provedla. Jistě neocení, když jí tak budete říkat. Pokaždé ji to vrátí do dětských let a vyvoláte v ní úzkost, negativní pocity, případně i zlost.
2. Používejte jméno s citem
Nastrčíte-li ho najednou do každé věty, bude to ještě méně příjemné, než když ho nepoužijete. Nešvar v podobě nadužívání oslovení ve snaze získat si klienta či zákazníka se objevuje spíš v pracovním styku a na zákaznických linkách. Efekt je přesně opačný. Oslovení jménem nám dělá dobře, ale pokud slyšíme na začátku každé věty „Paní Nováková/Pane Dvořáku“, začne to v nás vyvolávat odpor a podezření, protože na takovou komunikaci nejsme zvyklí.
Jste-li podnikatel/ka a máte nastavené automatické e-maily, například v podobě newsletterů, ověřte si, jak váš robot pracuje s oslovením. Často se totiž stává, že ženské jméno končící na souhlásku změní, jako by šlo o mužské. Například Ingrid, Dagmar, Rút a Karin se dočkají oslovení Ingride, Dagmare, Rúte a Karine, což adresátky skutečně nepotěší.
