Článek
Podívejte se s námi na věci, které generaci Z na současné firemní kultuře nejvíce vadí.
1. Odpovídání na e-maily mimo pracovní dobu
Generace Z si vědomě hlídá hranice mezi pracovním a osobním časem, a to zejména, když na práci pohlíží jen jako na zdroj peněz a tedy ve své kariéře nenacházejí žádný hlubší smysl. Není pro ně tedy problém, po odchodu ze zaměstnání vypnout telefon či jej nezvedat či odmítat práci mimo pracovní dobu. Nechtějí být otroky práce a být tak neustále dostupní.
A lékaři je v tom podporují. Jak ukázala studie organizace Occupational Health Science, zaměstnanci, kteří odpovídali na více e-mailů mimo pracovní dobu, měli nejen horší zdraví, ale také byli více ve stresu než ti, kteří měli nastavené lepší hranice mezi pracovním a soukromým životem. Mnohem více jim i hrozilo vyhoření.
2. Práce během obědů a přestávek
Jestli něco generace Z nenávidí, tak pracovat bez přestávek a nucení pracovat i během oběda. I když chápou, že někdy je potřeba věci urychlit, zároveň si uvědomují, že stres a tlak v konečném důsledku není zdravý, ani efektivní, protože práce bez přestávek ve finále nezvyšuje produktivitu. Je tomu přesně naopak, což prokázala i studie Plos One.
3. Práce o víkendu
Víkend by měla sloužit k tomu, aby si lidé od práce i stresu odpočinuli. Není to tedy čas, který slouží k dohánění restů či k dodělávání neodkladných úkolů, jak si to mnozí starší zaměstnavatelé představují a jak je to stále hluboce zakořeněno v mnoha organizacích. Každý jednoduše potřebuje ty dva dny k odpočinku, věnování se zcela jiným činnostem, což potvrzují i mnohé výzkumy.
4. Výčitky svědomí za to, že si berete volno
Mnohé firmy si navykly, že jejich zaměstnanci nechodí na nemocenskou, že si nedovolí vzít volno v tom nejnáročnějším období, a když už si berou dovolenou, často mívají výčitky svědomí, že tak činí, a proto jsou i o dovolené svým zaměstnavatelům k dispozici.
Generace Z se tomuto ale zcela přirozeně brání. Pokud jim není dobře, jsou nemocní, jdou klidně na nemocenskou, i když přijdou o peníze. Stejně tak při výběru dovolené neberou ohled na zaměstnavatele a jeho vytíženost. Dovolenou si dopřávají v okamžiku, kdy ví, že ji potřebují, a nechtějí ji odkládat na neurčito. A pokud se to zaměstnavatelům nelíbí, začnou se poohlížet po jiné práci a nebo rezignují. Ve finále tak na to doplatí samotní zaměstnavatelé a nebo starší kolegové, kteří se proti tomu neumí vzepřít.