Článek
Za podobným postojem bývá přesvědčení, že člověk by měl uspět především díky vlastní zodpovědnosti a vytrvalosti. Zkušenost s tvrdou prací může vést k tomu, že někteří lidé své úspěchy vnímají jako něco, co si museli odpracovat, a proto se ke sdílení svých zdrojů staví opatrněji.
Pro mnoho lidí představuje úspěch důkaz, že obstáli, vydrželi a překonali náročné období. O to těžší pro ně někdy bývá připustit, že lidské životy nikdy nestojí jen na výkonu a že do těžké situace se může dostat kdokoliv.
Psychoterapeutka a filantropka Renáta Anastázie Hanušová vysvětluje, že za podobnými postoji často stojí způsob, jakým člověk vnímá svou životní cestu. Lidé, kteří si prošli náročným obdobím a uspěli hlavně díky velkému nasazení, si postupně vytvoří silnou identitu založenou na soběstačnosti.
„Pokud si o sobě vyprávíme příběh ‚já jsem to zvládl sám‘, tento příběh se stane pilířem identity. Nese v sobě sílu, důstojnost i pocit hodnoty,“ říká.
Pro některé úspěšné lidi pak bývá těžké přijmout, že podporu může v určité chvíli potřebovat každý. Když vidí slabost nebo bezmoc druhých, mohou se v nich ozývat i vlastní staré zkušenosti. Období, kdy sami hledali oporu, ale nedostalo se jim jí.
Pomoc v bezpečné vzdálenosti
Pro některé lidi bývá jednodušší poslat peníze nebo podpořit konkrétní projekt, než stát tváří v tvář lidské bezmoci. Taková pomoc člověku umožňuje držet si od cizí bolesti odstup. „Pomoc skrze strukturu je něco jiného než soucit tváří v tvář. Nadační fond vytváří bezpečný odstup. Pomáháme, ale nejsme přímo konfrontováni s bezmocí ani osobním příběhem konkrétního člověka,“ popisuje psychoterapeutka.
Silný důraz na zásluhy pak podle ní často souvisí i s potřebou věřit, že život funguje podle srozumitelných pravidel. Kdo pracuje a snaží se, uspěje. Takový pohled na svět člověku dává pocit, že má věci pod kontrolou.
Jenže do života vstupuje mnohem víc věcí než jen píle. Rodinné prostředí, psychická odolnost, zdraví, náhody i příležitosti, ke kterým se člověk během života dostane. „Důraz na zásluhovost často funguje jako psychologická strategie. Chrání člověka před pocitem chaosu a nejistoty,“ vysvětluje Hanušová.