Článek
„Tohle vyhazovat nebudeš,“ řekl mi klidně, ale důrazně, když jsem se pokusila zbavit se jeho starých trekingových bot. Byly rozpraskané, nepoužitelné, smrděly zatuchlinou. „Na chalupu dobrý,“ dodal. Nejezdíme na chalupu.
Zní to jako domácí detail, ale právě takové konverzace bývají zdrojem skrytého napětí. Muži často lpí na předmětech, které už dávno dosloužily. A když jim je někdo vyhodí, cítí se zrazení. Proč?
Nejde o věc, ale o to, co představuje
Psychologové mluví o emočním připoutání k předmětům, které plní hlubší funkci než jen praktickou. Mnozí z nás mají tendenci spojovat objekty se vzpomínkami, vlastními schopnostmi nebo identitou. Ta bunda nebyla jen obnošená, byla to ta, kterou měl na sobě při prvním koncertě. Ten kabel možná ještě někdy opravím. A ten šroubovák bez rukojeti? Na něco se ještě bude hodit.
Podobně to mohou mít ale i ženy, které nedokážou vyhodit či prodat ať už své hadříky, či oblečení po dětech. Může jít ale i o spoustu dalších věcí, například plyšáky z dětství apod., tedy cokoliv, na co mají silné vzpomínky.
Z odborného hlediska se jedná o emocionální navázání na věci, kdy tento vztah není racionální, ale vnitřně obranný – věci chrání minulost, schopnost, dokonce sebeobraz.
Když vyhazování ničí vztah
„Když jsem mu chtěla vyhodit staré krabice od elektroniky, přišla hádka. Ne kvůli věcem. Ale protože měl pocit, že mu sahám na jeho rozhodování,“ říká Veronika (42). Její muž schovává kabely, návody, krabice, obaly i zámky bez klíčů. „Přesně ví, že to nepoužije. Ale nedokáže se s tím rozloučit.“
Dnes mají doma systém: co nepoužiješ rok, dá se bokem. Když na to další rok nesáhneš, jde to pryč. „Funguje to, ale jen když má pocit, že věci opouští dobrovolně. Ne že mu je někdo bere,“ pozoruje Veronika.
Nejčastějším zdrojem hádek není chaos, ale pocit nerovnováhy: žena často touží po přehledném prostoru, muž po zachování jistot. Tyhle potřeby jdou proti sobě. A pokud o tom spolu nemluví, vzniká tiché odcizení. Vyhodit věc bez dovolení se může rovnat zradě. A lpění na starých botách pak nevypadá jako šetrnost, ale jako vzdor.
Podle dalšího výzkumu může být neschopnost zbavovat se věcí způsobem, jak udržet kontrolu nad prostředím, zejména u lidí, kteří v jiných oblastech života ztrácejí jistotu.
ProŽeny.cz
Co s tím, když partner „nic nechce pustit“?
Základem je nezesměšňovat. I když je pro nás osobně karton od routeru prostě jen odpad. Místo tlaku pomáhá nabídnout kompromis. Zavést „mezisklad“ – krabici věcí, ke kterým se za měsíc můžete vrátit. A hlavně: nespěchat. Prostor je citlivé téma. Vyhazování věcí vyžaduje rozhodování. A s ním přichází pochybnost: co když to ještě budu potřebovat? Co když něco ztratím? Co když tím někomu nebo sobě vezmu šanci?
Anketa
Někdy to bývá vážnější. Psychologové mluví o paralýze z rozhodnutí, která je typická u lidí s tzv. kompulzivní tendencí k hromadění. Nejde o nemoc u každého, kdo si schovává věci – ale pokud je domov přeplněný, prostor zahlcený a diskuze o úklidu pravidelně končí konfliktem, je na místě zpozornět.
Podle Americké psychiatrické asociace se jedná o „hoarding disorder“ (porucha hromadění), pokud má člověk opakovaný problém zbavovat se věcí – i těch, které jsou objektivně bezcenné – a tento problém zásadně narušuje jeho život nebo vztahy.
