Moje žena vydělává pětkrát víc než já. Udržet takové manželství není snadné

„Naše situace není nijak výjimečná. Role v příjmech jsou dnes mnohem flexibilnější než před několika desetiletími. V 70. letech byli muži mnohem častěji jedinými nebo hlavními živiteli rodiny. Dnes jsou domácnosti se dvěma příjmy normou a ženy stále častěji vydělávají více než jejich partneři,“ napsal v článku pro server CNBC Brian Page.

Zdůraznil, že každý z nás má jinou finanční realitu. To, co je spravedlivé v jednom vztahu, nemusí fungovat v jiném. Co ale považuje za zásadní a co se v jeho manželství nikdy nezměnilo, je: „Peníze jsme vždy spravovali společně prostřednictvím společných účtů. Náš vztah je díky tomu silnější. Co je její, je moje, a co je moje, je její,“ uvedl.

A k tomu přidává šest rad:

„Od začátku jsme k penězům přistupovali stejně jako k manželství, jako ke společnému projektu. Díky společným účtům nemusíme přemýšlet, čí příjem pokrývá kterou výdajovou položku. Naše životy jsou propojené a náš finanční systém tuto realitu odráží.“

Výzkum tento přístup podporuje. Studie ukazují, že páry, které používají společné bankovní účty – zejména zasnoubené nebo novomanželské páry –, jsou v průběhu času ve vztahu spokojenější. Také uvádějí méně konfliktů kvůli penězům a větší jistotu v tom, jak jsou domácí finance spravovány.

Velká část práce, která udržuje domácnost v chodu, například péče o děti nebo domácí práce, není placená. To ale neznamená, že je méně hodnotná.

„Už na začátku jsme se rozhodli, že přepočítávat každý příspěvek na peníze by vedlo k počítání bodů mezi partnery a vytvořilo by to nezdravou mocenskou dynamiku. Když peníze začnou představovat status nebo kontrolu, napětí na sebe nenechá dlouho čekat,“ vysvětluje.

Striktní rozdělení financí podle výše příjmu může také vytvářet pocit křivdy, zejména když práce jednoho partnera doma umožňuje tomu druhému vydělávat více mimo domov.

V průměru mají ženy stále méně volného času než muži a tráví více hodin péčí o rodinu a vedením domácnosti, a to i tehdy, když vydělávají více.

Když má jeden partner dlouhodobě méně odpočinku, flexibility nebo času pro sebe, frustrace se začne hromadit.

Spravedlivý finanční systém by měl zohledňovat celkový obraz práce a regenerace, ne jen to, co je uvedeno na výplatní pásce.

Vztah lidí k penězům je formován finančními traumaty, rodinnými zvyklostmi, minulými vztahy i kulturními očekáváními. Proto neexistuje jeden „správný“ systém pro všechny páry.

Například páry vstupující do druhého manželství se mohou cítit lépe, když si část financí ponechají odděleně. Partneři s velmi rozdílnými návyky utrácení mohou těžit z kombinovaného systému: společného účtu na sdílené výdaje (bydlení, péče o děti, energie) a menších osobních účtů na vlastní výdaje.

„Vedl jsem mnoho rozhovorů s odborníky o výzvách i příležitostech, které přinášejí změny v příjmových rolích. Když se dynamika výdělků změní, vztah se může destabilizovat. Příjem je totiž úzce spojený s identitou, pocitem bezpečí a kontroly. Přiznat si nepohodlí, které tyto změny mohou přinést, je velmi důležité,“ říká Page.

„Mnoho párů tyto přechody prožívá potichu. Ženy, které vydělávají více, mohou cítit tlak ‚kompenzovat to‘ doma. Muži mohou bojovat s úzkostí spojenou s pocitem relevance nebo ekonomické jistoty. Když se tradiční role obrátí, může se objevit nevyřčené napětí kolem hrdosti, moci a spravedlnosti,“ dodává.

„To, jak si dělíte peníze, je mnohem méně důležité než to, zda váš systém odráží vzájemný respekt, sdílenou odpovědnost a otevřenou komunikaci,“ má jasno.

„Napětí kolem peněz u nás většinou vznikalo kvůli tomu, že máme tři děti, začínali jsme manželství bez peněz, jsme finanční protiklady a po většinu manželství jsme posílali děti do velmi drahých soukromých škol,“ tvrdí.

„Příjmy budou růst i klesat. Kariéry se změní. Život přinese nečekané zvraty. To, co drží manželství pohromadě, je sdílené pochopení, že příspěvek obou partnerů má hodnotu – bez ohledu na to, jaké číslo je napsané na výplatní pásce,“ uzavírá Page.