Kteří muži mají největší úspěch u žen? Vousatí kutilové a rodinné typy

Přitažlivost je velmi subjektivní, protože v sobě spojuje nové i zapomenuté ideály. Vkus se tříbí i s věkem. Třeba herečka Elizabeth Taylorová, která se stihla vdát celkem osmkrát za sedm mužů, při bilancování života prohlásila: „Před čtyřiceti lety se mi stávalo, že jsem se vdala za muže, které bych dnes nepozvala ani na oběd.“

V každé kultuře a v každé době existoval ideál krásy. Když na něj přijde řeč, většinou má společnost na mysli ženské půvaby. Zvlášť pak v nastupující plavkové sezoně začíná toto téma nabírat na síle. Není možné si nevšimnout zvýšeného mužského zájmu o nohaté blondýnky, elfí brunetky či smyslné zrzky. Ale i dámám se s narůstající silou slunečních paprsků začíná otevírat svět a rády pohlédnou na sympatický protějšek.

Lidé byli krásou fascinováni od nepaměti a dobře vypadat chtěli i muži. Věděli, že žena je tím, kdo určuje barvy na pomyslném semaforu námluv. Teprve až ona dá zelenou, on se ve svém dobývání může posunout na další metu. Ideál se měnil opakovaně jak v průběhu biologické evoluce, tak v důsledku změn přístupů různých společností.

Ačkoliv se jednotlivé kultury ve svých požadavcích na vzhled rozcházely, v jednom se shodly – a to v pohledu na vlasy. Možná právě proto se o nich dodnes hovoří jako o koruně krásy. Staří Egypťané byli bezchybným účesem doslova posedlí. Nešlo jen o střih, délku a hustotu. Pozornost zaměřovali hlavně na barvu.

Tehdy si i muži často barvili vlasy a nebylo to nic divného. Touha po dokonalém účesu dokonce v té době vedla k vynálezu paruk. Jako materiál sloužila palmová vlákna, vlna, lidské vlasy a stříbro.

Řekové na to zase šli vědecky. Podle jejich názoru byli přitažliví pouze muži, jejichž všechny části těla měly přesně vymezené míry. Právě za tohoto předpokladu totiž mohly jednotlivé partie spolu harmonicky splývat. Doslova uctívána byla atletická postava s dobře vyvinutými svaly, širokým hrudníkem a dlouhýma nohama.

Středověk byl temnou dobou všeobecně. Pozornost se upínala spíše na bitevní pole než na estetiku těla. I nadšení pro barvení vlasů mělo již svá nejlepší léta za sebou, a dokonce se tento projev považoval za neřest. Jakmile ale napětí povolilo, osvalený muž se opět stal terčem ženského obdivu. V 18. století se naopak do popředí dostaly paruky, holé brady a oděv. Tvrzení, že šaty dělají člověka, nabralo na významu.

Když se kalendář otočil o dalších sto let dopředu, letěly mužské paruky do koše a brady pánů opět zdobily kníry, vousy i plnovousy. Kdo navíc docházel do tělocvičny, byl král.

Vkus je však věc vrtkavá, a tak parametry přitažlivosti v éře dvou světových konfliktů zažily další veletoč. Body nově mohl získat také pán s ženskými rysy a tímto trend slučitelnosti neslučitelného zdaleka neskončil. Doba, ve které žijeme nyní, je, i co se týče vzhledu, unikátní. Jsou muži, kteří sami sobě věnují pozornost jako nikdy předtím. Tento jev je natolik silný, že vzniklo nové označení – metrosexuál.

Poprvé s tímto označením přišel v roce 1994 britský novinář Mark Simpson. Tehdy si všiml mužů, kteří o sebe s oblibou pečují, nosí značkové oblečení a obvykle žijí i pracují ve velkých městech. V širší známost tento pojem vešel až o pár let později s poukázáním na zářný příklad metrosexuála – anglického fotbalisty Davida Beckhama. I on stejně jako ostatní metrosexuálové využívá všech možností ke zkrášlení či omlazení. Móda je pro něj životní hodnotou, v kosmetickém studiu je jako doma, a dokonce se ani nebrání využívat nabídku estetické medicíny.

Často se ženy rozcházejí v názoru, jestli je hezčí muž s vousy, nebo bez. Do studie publikované v Journal of Evolutionary Biology se jich zapojilo přes osm a půl tisíce. Jejich úkolem bylo na základě počítačově upravených snímků hodnotit fyzickou přitažlivost zobrazených pánů. Ukázalo se, že hladce oholený prohrál na plné čáře. Nezaujal ženy, které hledaly jen krátkodobý vztah, ani ty, které pomýšlely na manželství. Nejlépe přijímané bylo strniště, i když plnovous byl hned v těsném závěsu.

„Vědci se domnívají, že muži s lehkým strništěm působí atraktivněji, muži s plnovousem zase impozantněji. Připadají ženám společensky nejvyspělejší, a navíc v nich navozují pocit, že budou dobrými otci,“ vysvětluje Jeremy Nicholson, psycholog Státní univerzity v New Yorku v Albany. To potvrzuje i Anežka Kharrat z marketingové agentury Native PR:

„Muži s vousy se do reklam často vybírají proto, že připomínají Skandinávce. O nich se ví, že jsou rodinné typy a nedělají rozdíly mezi mužskou a ženskou prací v domácnosti. Navíc jsou manuálně zruční a práci na zahradě či aktivity spojené s údržbou domu považují za svůj koníček.“

„Reklama často využívá stereotypní zobrazení genderových rolí. Proto se v ní setkáte s muži, kteří mají výrazně maskulinní rysy. Jsou silní a rozhodní, v dobré fyzické kondici a pečlivě upravení. A přesně tyto vlastnosti vousy symbolizují,“ dodává Petra Koudelková, vedoucí Katedry marketingové komunikace a PR z Fakulty sociálních věcí UK.

Mladší generaci zaujmou spíše muži v nestereotypních rolích, jako je péče o dítě či rovnoměrné dělení domácích prací. „Ženu nad padesát let pak upoutá více ten, který vyzařuje odpovědnost. K navození tohoto dojmu pomáhá dobře střižený oblek, který též může vzbuzovat zdání úspěchu a autority,“ dodává. A stejně jako existuje archetyp osudové ženy femme fatale, tak existuje její mužský protipól homme fatale.

Výzkum odhalil, že „dokonalý muž“ měří kolem 180 centimetrů, váží 84 kilogramů, přes hrudník má kolem 104 centimetrů a v pase 83 centimetrů. Nejžádanější je prý hnědá barva vlasů, modré oči a světlý tón pleti. Ale vraťme se zpátky do reality, protože kdo nakonec u ženy vyhraje nejen na první, ale i padesátý pohled, je otázka, na kterou jsou všechny výzkumy krátké.