Touha po kráse jako past

Zatímco dříve takovou pěstěnou krásu „obyčejní smrtelníci“ vnímali většinou jako znak příslušnosti k „hvězdnému“, jim nepřístupnému světu, případně jako něco vrozeného, co nejde běžnými prostředky příliš ovlivnit, dnes to v médiích a na sociálních sítích vypadá, že se takové dokonalosti dá v pohodě dosáhnout.

Ponecháme-li stranou nablýskaný svět slavných filmových či hudebních hvězd, se kterým se už učíme žít spoustu desetiletí, sociální sítě jsou tu s námi relativně krátce, ovšem nebývale intenzivně. Instagram, YouTube a další nás zvou, abychom sledovali řadu ‚obyčejných‘ lidí, kteří jsou velice krásní a fit a sdílejí s námi, co pro to dělají.

Pro velkou část sledujících jde o pozitivní inspiraci, vyberou si třeba jen pár tipů, jak vylepšit svůj vzhled, zhubnout, případně vyzkoušejí nějaké metody osobnostního růstu apod.

Jenže řada zejména mladých lidí se s těmito návody ztotožní a vezmou je doslova jako svůj životní úkol. A mnoho odborníků právě tento trend spojuje s narůstající nespokojeností se svým tělem v běžné populaci.

V loňském roce se u nás s vážnými poruchami příjmu potravy, tedy s anorexií, bulimií a psychogenním přejídáním potýkalo 5167 lidí, to je o osmdesát devět procent víc než v roce 2011. A covidová pandemie podle odborníků tento trend ještě zrychlila.

Z výzkumu provedeného na prestižní Yale Medical School během pandemie přibylo nejen poruch příjmu potravy, ale celkově také nezdravého pohledu na své tělo a na sebe sama. Psychiatrička z Yale Medical School Valentina Ivezajová na základě tohoto výzkumu potvrzuje, že se také zvýšila i míra obav z toho, jak vypadáme.

„Participanti ve studii uvedli škálu rozhozených stravovacích návyků, jako například nárazové přejídání, následně měli stresující myšlenky o své váze, tvaru těla a celkovém vzhledu.“

Pokud k sobě máme dost dobrý vztah a chceme na sobě ještě pracovat, abychom nějaké dílčí věci zlepšili, jde podle odborníků o pozitivní směřování. Pokud ovšem trpíme pocity nedostatečnosti, negativním sebehodnocením a přesvědčením, že náš vzhled, životní styl a hlavně my samotní nejsme dost dobří, je snadné chytit se do pasti sebepéče a seberozvoje.

Během pandemie se sociálními sítěmi prohnal fenomén pod hashtagem #thatgirl, který má jen na síti TikTok pár miliard zobrazení. Mnozí ho brali jako návod, jak perfektně žít život i s omezeními, která přinesly lockdowny.

Hashtag #thatgirl v drtivé většině používají mladé ženy, které své sledující provázejí každodenní sebepéčí. „Ženy sdílejí make-up tutoriály a každodenní rutiny na stránkách, jako je YouTube, už dlouho,“ podotýká modelka a influencerka Imran Raiová.

Teď jsme se ale podle ní dostali do stádia, kdy nejde jen o ideální ženy, ale o idealizovaný každodenní život prakticky 24/7 a každý jeho aspekt.

I když lockdowny skončily, na dračku jdou stále videa mladých žen, které s úsměvem vyskočí z postele poté, co stráví noc na kvalitní, pečlivě vybrané matraci pro ještě kvalitnější spánek. Sdílejí s námi hodinový rituál péče o pleť s luxusní přírodní kosmetikou.

Následně uběhnou v přiléhavých značkových legínách pět kilometrů, provedou ranní jógové protažení a poté s nimi můžeme meditovat pomocí placené meditační aplikace. Načež sdílejí fotku vlastnoručně vyrobeného a velice fotogenického veganského smoothie plného vitamínů a živin.

Po takovém ránu se můžeme plní energie a dobré nálady vrhnout do každodenního života. Co na tom, že polední tři čtyři hodiny byly vážně namáhavé. Algoritmus, který nám taková videa nabízejí, nám říká, že s trochou snahy a s těmi správnými produkty to zvládneme také. Koneckonců, světový wellness market se odhaduje na jeden a půl trilionu dolarů.

„Je to zvláštní rozpor. Na jedné straně tu máme propagaci a podporu velice egocentrického a na sebe zaměřeného způsobu života,“ vysvětluje londýnská psychiatrička K. Chawlaová. Přitom se ale podle ní ke svému životu stavíme jako k nedokonalému, nedostatečnému a nikdy nekončícímu projektu.

„Ten se musí neustále zlepšovat, abychom se vyhnuli tomu, co se děje uvnitř.“ Vylepšovat natolik, až vše, co děláme, každá minuta našeho života, budou publikovatelné na Instagramu a velice líbivé pro naše sledující.

„Lidé běžně nezveřejňují nahodilé reprezentativní momentky z každodenního života,“ upozorňuje kanadská psychiatrička Elia Abi-Jaoudeová.

„Pokud se konstantně díváme na videa, která jsou velice pečlivě vytvořena, můžeme si myslet: Dělají to tak všichni ostatní, tak to budu dělat taky,“ říká s tím, že jsme si vůči vlivu sociálních médií stále ještě nevypěstovali dostatečnou odolnost.

Karen Horneyová, jedna z výrazných osobností neopsychoanalýzy 20. století, zavedla dva důležité pojmy: naše „idealizované já“ a odpovídající „opovrhované já“. Podle odborníků si běžně nastavujeme nezdravé cíle a myslíme si, že až je splníme, budeme v pořádku. Když pak tyto cíle nesplníme do puntíku (nastavili jsme si laťku moc vysoko), začneme sami sebou opovrhovat.

To, že máme problém s vlastními nedokonalostmi, se ale nemusí projevovat nijak dramaticky a okatě. Podle odborníků jde často o nenápadné vtíravé myšlenky, jež nás pronásledují celý den:

V takových případech bychom měli podle odborníků velice zpozornět. A zaměřit se spíš na náš psychický stav a na to, jak si zlepšit sebehodnocení, než na náš vzhled. Ale proč je to tak těžké?

Péče o zdraví a to, jak vypadáme, samozřejmě nejsou samy o sobě škodlivé. Jen je třeba stanovit si hranice. Prostě pečovat tak akorát, nezbláznit se z toho. A stejně tak důležité je položit si otázku, jestli jsou perfektně ošetřená pleť nebo pět kilometrů ranního běhu ta správná řešení na naše problémy.

„Prameny negativních pocitů mohou být úplně jinde – v práci, v rodině, ve vztahu, v nespokojenosti se svým chováním a tak dále, klidně se mohou všechny nabalit na sebe. Ale většina věcí, které se odehrávají v lidském životě, souvisí s tím, jak se k tomu daná osoba staví,“ vysvětluje psycholožka Kamila Ryšánková.

„Vždy se objeví dny, kdy se nebudete cítit dobře a v zrcadle na nás bude všechno špatně – suché vlasy, velké uši, malé oči… I přesto si ale zkuste každý den připomínat, že se máte rádi a co všechno pro vás vaše tělo každodenně dělá,“ radí odbornice. Místo toho, abychom se neustále hecovali, někdy spíš pomůže, že se oceníme za to, co každý den dokážeme.

„Možná vás postupem času překvapí, jaké změny se samy začnou dít, když jen malinko změníte přístup k sobě samým a místo nenávisti začnete sobě a svému tělu dopřávat trochu více lásky,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

I když jsme si vědomi vtíravých negativních myšlenek, je těžké je jen tak zahnat. Britská organizace Mental Health Foundation nabízí první pomoc v podobě jiného přístupu:

A to nejdůležitější – učte tato pravidla i své děti, zejména dcery. Jděte jim sami příkladem a nepromeškejte žádnou příležitost s nimi o podobných problémech mluvit. Pomůžete jim tak najít dobrý vztah k jejich tělu i duši a uchránit je před vážnými psychickými poruchami.