Jaký je ideální věkový rozdíl mezi partnery, aby byl vztah šťastný až do smrti

Obecně se stále drží stereotyp, že žena by měla být mladší než muž. Řada lidí se také s nelibostí dívá na páry, kde je jeden výrazně starší než druhý. Pokud je tím dříve narozeným žena, je to pro mnohé „divné“. O stereotypy a o to, co si řeknou ostatní, by ale mělo jít až na posledním místě.

Ideální věkový rozdíl mezi partnery je právě ten, při kterém to páru klape. Partneři spolu budují pevný šťastný vztah, mají podobné životní hodnoty, společně rostou, tvoří, je tam absolutní důvěra, intimita a vzájemná úcta. Každý z nich se ve vztahu cítí svobodně a může být sám sebou.

Pětačtyřicetiletí spolužáci z vysoké školy Radka a Štěpán, ona původem z Ostravy, on z Tábora, jsou spolu přes čtvrt století. „Nelíbil se mi, ale pak jsme se začali poznávat a je z toho láska na celý život. Překonali jsme spoustu těžkých situací, máme úžasné děti a jsme šťastní,“ hovoří za spokojené páry bez věkového rozdílu Radka.

„Bylo mi 35, jemu o 15 míň. Na začátku jsem to byla já, kdo se bál do takového vztahu jít, ale přemluvil mě. Zažila jsem s ním čistou, něžnou, vášnivou lásku. Byla jsem jeho splněný sen. Petr ale neustál tlak okolí, a přestože dřív tvrdil, že je mu úplně jedno, co si kdo myslí, rozešel se se mnou. Cítila jsem zklamání i ponížení. Pochopila jsem až s odstupem času,“ svěřuje se nyní čtyřiačtyřicetiletá Alžběta z Prahy, která na půlroční vztah s tehdy mladinkým partnerem vzpomíná s láskou a vděčností.

Osmašedesátiletá Věra z Plzeňska prožila nádherných patnáct let s o 18 let starším partnerem. „Táta mě k němu poslal na osudovou lékařskou prohlídku. Přede mnou byl třikrát ženatý, měl děti. U mě prý hned věděl, že našel tu pravou. Kdyby mi ho těžká nemoc nevzala…,“ vzpomíná Věra se slzami v očích a dodává: „To, že je mezi námi tolik let, jsem nikdy nijak nepociťovala.“

„Pokud bych mohla vrátit čas, do takového vztahu bych nešla. Uvědomila jsem si to asi po sedmi letech, jenže to jsme měli maličké děti. Od té doby jsou jediným důvodem, proč spolu zůstáváme.“ Tereza se krátce po promoci provdala za profesora, se kterým byla od prvního ročníku. Ona nedávno oslavila sedmačtyřicáté narozeniny, manžel je vrstevník jejích rodičů, o 25 let starší než ona.

Nejde pouze o datum narození. Máme chronologický věk, psychologický věk, fyzický věk a sexuální věk. „Páry s věkovým rozdílem, ať už jakkoli velkým, jsou většinou kompatibilní ve třech z těchto kategorií,“ zmiňuje renomovaný psychiatr a spisovatel Loren A. Olson, který sám žije ve šťastném partnerství téměř 40 let. On je o 15 let starší.

Ve vztahu s větším věkovým rozdílem můžou nastat problémy, mnoho z nich ale nebude výhradně důsledkem věkového rozdílu. Většinou půjde o záležitosti, které se vyskytují i ve vztazích lidí stejného věku. Pro jejich zvládnutí je vždy klíčová komunikace.

S nezralým člověkem je zázrak vůbec vztah vytvořit, natož ho rozvíjet a budovat po celý společný život. I když je věkový rozdíl mezi partnery malý, řekněme pět let, může být mladší z nich emočně zralejší. Ta/ten starší se klidně i před padesátkou může chovat jako dítě.

Je potřeba počítat i s tím, že ať už se nám někdo líbí sebevíc, při setkání s ním je nám nádherně a malujeme si pohádkový společný život, realita může být taková, že nebude pro vztah zralý nikdy.

Pokud už se s takovým člověkem podaří vztah vytvořit, emočně zralejší partner nese větší emocionální zátěž, což vede k vyčerpání, úzkosti a postupně k rozchodu.

Jedna z nejčastěji citovaných studií uvádí, že čím větší je věkový rozdíl, tím větší je šance na rozchod.

U párů s pětiletým věkovým rozdílem je o 18 % vyšší pravděpodobnost rozchodu, než když jsou partneři ve stejném věku. U párů s desetiletým rozdílem je šance na rozchod 39 %. Číslo postupně roste a při rozdílu 20 let je pravděpodobnost rozpadu vztahu 95 %. Ideální věkový rozdíl je jediný rok s šancí na rozchod pouhá 3 %.

Jelikož autoři studie zároveň uvádějí, že se zkoumané „páry s danými charakteristikami v průměru s větší pravděpodobností rozvádějí z jiných důvodů“, než je věkový rozdíl, nabízí se otázka: Co nám takové studie říkají? Další podobné výzkumy totiž nabízejí srovnatelné výsledky.

Na určité otázky je důležité si upřímně odpovědět na začátku každého vztahu, protože po pěti letech už na ně může být pozdě. U těch s větším věkovým rozdílem to platí dvojnásob. Zaměřte se na ně, než se rozhodnete jít společně životem.

Pokud je vám 37, jste žena a chcete brzy děti, vztah s mladíkem, kterému je 22, utněte. Mohlo by to být pár let krásné, ale zároveň riskantní. Pokud se vztah po pár letech rozpadne, kolik budete mít času na vybudování nového, abyste se mohla stát matkou?

Do podobné situace se můžete dostat, pokud vy nebo váš nový objev, ať už je to žena, či muž, po dětech netouží a ten druhý se biologickým rodičem stát rozhodně chce.

Našli jste partnerku/partnera, je vám spolu krásně, ve všem si rozumíte, doplňujete se. Váš vztah je téměř dokonalý. A pak přijdou rodiče, kamarádi, kolegové… a začnou vám říkat věci typu:

„Teď možná vypadá dobře, ale za pár let budete působit jako matka se synem.“

„Tenhle koloušek ti uteče s mladší a ty už si nikoho nenajdeš.“

„Vždyť by to mohl být tvůj táta.“

Stává se, že když je člověk zasypaný těmito „moudry“ ze všech stran, jednoho dne ten tlak nevydrží, zpanikaří a ze vztahu, který mohl být šťastný desítky let, uteče. Proto neposlouchejte okolí a držte se jen toho, jak se vy sami ve vztahu cítíte.