Fraucimor neboli dámský doprovod u dvora dával naději ke svatbě

O ten druhý nám jde. Žádná manželka aristokrata, pokud si na sobě zakládala, se bez něj nemohla obejít. Mladé ženy, ale i vdovy nebo staré panny s ní trávily čas, společně jedly a všude ji provázely. Také stát se „fraucimorkou“ zaručovalo zajištěné postavení ve společnosti.

Ve fraucimoru se setkávaly ambiciózní ženy z bohatých rodin, ale i zemanské dcerky, které rodná tvrz nemohla uživit. A samozřejmě i ty bez naděje na sňatek. Mladé dámy se chtěly vdát a službu u paní pokládaly za dočasnou, ostatní získaly alespoň slušné zázemí a lepší postavení.

Jejich počet se různil. Anna z Hradce se obklopovala v 60. letech 16. století šestnácti dívkami, Kateřina z Montfortu, manželka Adama II. z Hradce, v témže století měla ve svém osobním dvoře žen osmnáct. Bez ohledu na počet měly všechny stejné povinnosti.

Hned po snídani se dvorní dámy odebraly do společného pokoje, kde začaly pracovat. Vyšívaly, předly, přešívaly šaty. A také krumplovaly, což představovalo vysoce uznávanou řemeslnickou činnost, kterou se zabývali specializovaní řemeslníci – krumplíři. Ti tkali obrazy a ozdoby na užitkové textilie s pomocí dřevěných rámů, také používali perly a zlaté nitě.

Ženy z fraucimoru tak projevovaly velkou šikovnost. Splácely tím nemalé peníze, které vladařku jejich živobytí stálo.

Vedle zajištění pobytu v domácnosti šlechtična platila i šaty, aby mohly patřičně reprezentovat svoji paní při hostinách, slavnostech, pohřbech. A to se „prohnula“. Vedle vlastní róby zajišťovala i financování drobností, na které si renesance potrpěla – sametové masky, hedvábné rukavice, kapesníčky, vějíře, slunečníky.

Vedle ručních prací se dívky učily i vedení domácnosti, společenskému chování a umění se dobře obléci. To vše jim vštěpovaly „učitelky fraucimoru“. Nezapomnělo se ani na péči o tělo.

Sama šlechtična dámám radila v otázkách kosmetiky z bylin a fermeže, doporučovala masky z bílků a zesvětlování vlasů oleji a působením slunce. Ideálem v 16. století byla totiž světlovlasá nebo rezavá žena.

Dívky se pravidelně myly, používaly parfémy, oči si zdůrazňovaly černidlem nebo indigem, na tváře nanášely pudr. Vlasy, stažené do copu, si stáčely do drdolu a zdobily je perlami, jehlicemi a hřebínky. Nechyběly průsvitné čapky a síťky ze zlatých nití a perel. Takové učení o péči o vlastní osobu je bavilo.

Vítaným přerušením práce i učení se stávala i společná jídla.

Anna z Rožmberka v roce 1590 dala sepsat řád pro jindřichohradeckou kuchyni a určila stravu pro dívky z fraucimoru. Dvakrát denně musely dostat maso – hovězí, vepřové, kuřecí. V Českém Krumlově sedala aristokratčina družina u zvláštního stolu, vždy pečlivě upraveného. Jídlo ji sice uspokojovalo, ale následovalo opět nevyhnutelné vyšívání a krumplování.

Časem hrozná nuda a téměř poloklášterní život vyvolávaly u dívek vztek a hysterii. Fňukaly, hádaly se kvůli malichernostem, málem se praly. Nebylo divu – trávily spolu celé měsíce a roky. Fraucimor sice měl k dispozici průměrně dvě místnosti, zpravidla ve druhém patře zámku, ale často spaly jeho členky dvě na jedné posteli. Od zhroucení je chránily alespoň pravidelné zábavy.

Pro každodenní pobavení zpívaly před pracujícími dívčinami „bláznice“ – ženy šaškové. To ale nestačilo. Celý dvůr se těšil na jiná rozptýlení – mumraje, mustruňky a liberaje, (masopustní zábavy, vojenské přehlídky, turnaje). A právě účast na nich mohla nedočkavé panně získat úspěch největší – vdát se.