Článek
Monika Pešková o svém rozhodnutí žít bez dětí říká: „Je to daň, se kterou musíte počítat, pokud se odlišujete od toho, co ostatní považují za správné. Někteří partneři mé rozhodnutí nedokázali respektovat, proto jsem vztahy ukončila.“ Důležitá byla i ekonomická stránka: „Partner může odejít, dítě je závazek na doživotí a extrémně nákladný krok. Pořídit si dítě v mé situaci by byl hazard s financemi.“
Okolí na Moničinu volbu reaguje různě. Příbuzní se to nakonec naučili respektovat. Své rozhodnutí žít bez dětí vzala natolik vážně, že ve 27 letech podstoupila sterilizaci. Ale různé narážky ze svého okolí slýchá poměrně často. Většinou jí rozumí spíše ženy, muži mají ostřejší reakce. „Často jsou to ti, kteří sami těžko zvládají rodičovské povinnosti,“ dodává.
Podle ní je největší výhra najít partnera, který sdílí podobné hodnoty. Pokud se názory na rodičovství rozcházejí, vztah jen kvůli tlaku okolí může ubližovat oběma.
Dobrovolně bezdětných párů stále přibývá
Nejen v Česku, ale i v celé Evropě přibývá párů, které se rozhodly nemít děti. Potvrzuje to i evropská studie postojů k dobrovolné bezdětnosti. Dříve bylo rodičovství bráno jako samozřejmá součást života, zatímco bezdětnost byla spíše výjimkou. Dnes už je to jinak. Mít děti je jen jedna z možností.
Postoje k dobrovolné bezdětnosti se přitom liší podle věku, kulturního zázemí či životní situace. Starší generace a lidé s tradičními nebo náboženskými hodnotami bývají konzervativnější, mladší a liberálněji smýšlející lidé přijímají život bez dětí snadněji a bez výčitek.
Věty, které zraňují
Podle vztahové mediátorky Kláry Bauer Harazinové nejsou otázky ohledně rodičovství jen nevinným zájmem okolí. „Takové dotazy mohou působit jako kopance do sebejistoty,“ vysvětluje.
Vzpomíná na pár, který se rozhodl nemít děti: „Zpočátku byli naprosto sladěni. Ale po každé rodinné návštěvě a neustálých dotazech „Kdy už budete mít děti“ začali pociťovat vnitřní napětí a nedůvěru sami k sobě. Ženy to často vnímají jako selhání, muži mohou mít pocit nedostatečnosti,“ dodává.
Páru pomohlo nastavit si jasné hranice, mluvit spolu otevřeně a brát narážky s nadhledem. Bauer Harazinová upozorňuje, že okolí může být kruté a často nereflektuje realitu páru.
Setkala se například s dvojicí, která se tajně snažila o dítě, ale početí se nedařilo. Každý nevhodný komentář byl pro ně jako bodnutí nožem. Jiný pár, který děti odmítal, čelil výtkám typu „budete sami“ nebo „nikdy nezažijete pravou lásku“. I přes pevné rozhodnutí se tak partneři začali hádat a pochybovat o svém rozhodnutí i vztahu.
ProŽeny.cz
Rozhodnutí, do kterého nemůže mluvit okolí
Podle Bauer Harazinové je důležité rozlišit, co opravdu chceme my, a co nám vnucuje okolí. Úlevu přinese krátká pauza před reakcí, otevřené sdílení pocitů bez obviňování a lehký nadhled jako ochranná bariéra.
Nejtěžší je situace, když jeden z partnerů dítě chce a druhý ne. „Rozdíl v názorech zasahuje do hodnot, strachů i životních priorit,“ vysvětluje mediátorka. „Dnešní páry často nemají čas na nekonečné debaty, proto je lepší najít krátké, bezpečné momenty pro otevřenou výměnu pocitů. Každý řekne, co pro něj rozhodnutí znamená, aniž by se cítil souzený.“
Vhodné je udělat pár konkrétních kroků: jasně si pojmenovat vlastní potřeby, odlišit je od očekávání okolí a hledat drobné „mikrokompromisy“ či symbolické projekty, které přinášejí pocit péče a zodpovědnosti, aniž by šlo přímo o rodičovství – třeba domácí zvíře, dobrovolnictví nebo tvůrčí činnost.
Podle odbornice lze neustálé narážky okolí brát i jako příležitost k tréninku vlastní autonomie. Místo aby pár reagoval obranně, může se naučit rozeznávat, které hlasy přicházejí zvenčí a které opravdu patří jim samotným. V praxi to znamená dopřát si chvilku pauzy, připomenout si hranice, zhluboka se nadechnout a odpovědět s humorem, neutrálně, ale přitom pevně.
„Měla jsem pár, který zjistil, že otěhotnění nebude možné, a okolí jim neustále připomínalo, že jejich život bude nenaplněný. Otevřeně si sedli, pojmenovali ztráty, obavy i touhy a vytvořili vlastní rituály a plány v cestování, kariéře i přátelství. Humor a nadhled jim pomáhaly přijímat tlak zvenčí, aniž by znehodnocovali své pocity,“ uzavírá odbornice.
Respekt, upřímná komunikace a odvaha hledat vlastní definici štěstí udrží vztah pevný a živý, i když okolí očekává něco jiného.
