Co zaseješ, to sklidíš: Tajemství karmy v každodenním životě

Karma je považována v náboženství, jako je hinduismus, buddhismus či džinismus, za etický přírodní zákon příčiny a následku. Činy ať už dobré, nebo špatné se člověku časem vracejí jako bumerang. Pokud tedy budete konat skutky, které obohacují ostatní, v budoucnu se vám budou dít též dobré věci, zatímco budete-li páchat zlo, poznáte i vy jeho negativní důsledky. Jak řekl Buddha: „Když rozsvítíte lampu pro někoho jiného, rozjasní to i vaši cestu.“

Vědci ve svých pracích stále častěji zmiňují, že chování ovlivňuje výsledky. Studie ukazují, že víra v karmu ovlivňuje v pozitivním slova smyslu chování mnoha lidí. Vede k velkorysému, etickému i prosociálnímu chování. Ti, kteří věří v karmu, také mnohem častěji pomáhají druhým a mnohem hlouběji nahlíží i na smysl života.

Výzkum také potvrdil, že konání dobra prospívá nejen příjemci, ale i dárci. A to po sociální, psychologické, a dokonce i biologické stránce. Laskavé skutky spouštějí uvolňování endorfinů, což zvyšuje pocit štěstí, snižuje stres a posiluje pocit spojení s ostatními.

Konání dobra tak mění chemii v mozku. Jak ukázala studie z roku 2014, lidé, kteří utrácejí peníze za druhé, vykazují větší štěstí než ti, kteří utrácejí jen za sebe. Stávají se také příjemci kaskády výhod známých pod anglickým výrazem „helper’s high“, který by šel česky popsat jako „radost z pomoci“ či „euforie z laskavosti“.

Další vědecká zjištění poukazují také na fakt, že laskavost je nakažlivá. Jeden dobrý skutek obvykle inspiruje příjemce k dalším třem štědrým činům, čímž vzniká dominový efekt s potenciálem zasáhnout obrovské množství lidí. Věda tak začíná potvrzovat to, co říkají moudra z dávné starověké historie, že dobro plodí dobro.

Podle vědců také činy nesobeckosti často vedou k tzv. prosociálním smyčkám. Když jednáte štědře, mozek uvolňuje chemické látky, které zlepšují náladu a zvyšují pravděpodobnost, že budete pomáhat znovu. Pokud tedy dnes někomu pomůžete, je větší pravděpodobnost, že se vám pomoc vrátí, a to klidně i od jiné osoby. Tím se dostanete do smyčky: dobrý čin = dobrý pocit = opakování. Tato smyčka je tak silná, že se jí říká sociální kapitál - měřitelná návratnost investic do laskavosti.

Vnímání karmy je pozorovatelné i u malých dětí. Vývojoví psychologové zjistili, že batolata preferují interakci s postavami, které jsou vnímány jako laskavé a spravedlivé, a odmítají ty, které jsou kruté. Např. studie z roku 2007 zjistila, že kojenci již od šesti měsíců dávají přednost loutkám, které pomáhají druhým, před těmi, které jim ubližují.

Věda ale poukazuje také na to, že i chování vyvolané sobectvím nebo nedostatkem etiky má své důsledky. Ten, kdo se proviní, si poškodí nejen pověst, ale bude mu hrozit i sociální vyloučení. Jak ukázala studie z roku 2006, mívají tito lidí potřebu si tzv. umýt ruce, a tedy očistit se od své minulosti.

Řada lidí si myslí, že karma je totéž co štěstí. Není tomu tak. Karma na rozdíl od štěstí není náhodná. Štěstí je o náhodě - o šťastném nálezu dobrého výsledku, zatímco karma je o tom, že se nám vracejí důsledky našich činů.

Pokud si kladete otázku, proč mnozí lidé, kteří se dostali k moci ne právě s čistým svědomím, nenesou za své chování zjevné důsledky, zatímco dobrosrdeční jedinci často nedostávají zpět tolik, kolik dávají, pak je dobré si uvědomit, že skutečná síla karmy nespočívá v jednoduchém systému odměn a trestů. Její největší význam tkví v tom, že nás vede k tomu, abychom svět vnímali jako dobré místo — a využívali svůj čas k tomu, abychom k této dobrotě sami přispívali.

Odměnou nám pak bude lepší spánek, důvěra druhých a smysluplné sociální vazby, což ve skutečnosti není vůbec málo.