Rakovina zažívacího traktu se týká čím dál mladších pacientů. Na Bulovce pomáhají pacientům zkrátit čekací dobu na léčbu

Zhoubná onemocnění zažívacího traktu zahrnují různé typy rakoviny, například rakovinu jícnu, žaludku, střev, tlustého střeva a slinivky břišní. Právě rakovina slinivky břišní je v České republice desátým nejčastějším onkologickým onemocněním.

Slinivka je orgán, který se nachází za žaludkem a produkuje enzymy pro trávení potravy a hormony, včetně inzulinu, který reguluje hladinu cukru v krvi. V počátečních fázích je rakovina slinivky obvykle bezpříznaková. V pokročilejších fázích patří mezi příznaky bolesti břicha a zad, žloutenka, výrazný úbytek hmotnosti, únava, ztráta chuti k jídlu, nevolnost, zvracení a změny v barvě stolice.

Riziko onemocnění se zvyšuje s věkem, především po 60. roce života. Dalším rizikovým faktorem je kouření, genetická predispozice, tedy výskyt onemocnění v rodině, diabetes a obezita a nezdravý životní styl.

„Problém je, že onemocnění se nám stále nedaří diagnostikovat v časném stádiu, a tím pádem pacientů, kteří jsou úspěšně léčeni, je velmi malé množství. A je to jedno z nejdramatičtějších nádorových onemocnění v oblasti zažívacího traktu, a to především proto, že stále roste incidence, ale roste bohužel i úmrtnost,“ vysvětluje v úvodu podcastu primář Jan Hajer.

Diagnostika onemocnění je obtížná především kvůli časté bezpříznakovosti v počátečních stadiích. Pokud je rakovina odhalena pozdě, bývá léčba výrazně komplikovanější. Prognóza přežití patří u rakoviny slinivky břišní k těm nejhorším a pětileté přežití se pohybuje mezi 5 - 8 procenty.

Na trvalé vyléčení rakoviny slinivky břišní má šanci pouze 2 - 5 procent pacientů. Důvodem je především diagnostika onemocnění v pokročilém stádiu, kdy rakovina nepostihuje pouze slinivku břišní, ale i okolní tkáně nebo orgány. Anatomie slinivky břišní rovněž neumožňuje jednoduché odstranění nádoru, který se může nacházet v blízkosti důležitých cév a orgánů.

Tento ústav vznikl v FN Bulovka jako odpověď na pozdní diagnostiku nádorových onemocnění zažívacího traktu. Jeho cílem bylo zkrátit diagnostický interval, který dříve trval přibližně dva měsíce. V současnosti mohou být pacienti s podezřením na nádor vyšetřeni do dvou týdnů.

Ústav funguje multidisciplinárně a vzájemně tak propojuje onkologii, radiologii, gastroenterologii a chirurgii do jednoho týmu, který o pacientovi rozhoduje společně bez zbytečných prodlev.

„Dnes jsme schopni do 14 dnů pacienta diagnostikovat a nabídnout mu formu léčby podle stádia onemocnění. A není to tak, že bychom dělali jinou medicínu. Ta změna je v organizaci, práci a péči o pacienta,“ doplňuje primář.

Jednou z částí prevence jsou pravidelná screeningová vyšetření, která jsou pro včasnou diagnostiku rakoviny zásadní. Přesto je účast na screeningových programech pouze kolem 50 procent. Důležitým faktorem je také zdravý životní styl a pravidelný pohyb.

„Myslím, že základem je zdravý životní styl. Ukazuje se, že když budete člověk, který má nižší riziková skóre a budete mít špatný životní styl, tak nakonec máte větší riziko, že onemocníte, než člověk, který má genetickou zátěž vyšší než vy, ale žije naopak zdravým životním stylem,“ dodává Hajer.

Více o tom, kdo je to koordinátor léčebné péče a co všechno může pacientům nabídnout Ústav gastrointestinální onkologie, se dozvíte v dnešní epizodě, kterou si můžete přehrát v úvodu článku nebo v podcastových aplikacích.