První bedny a zesilovače vyráběl ve sklepě, dnes zvučí koncerty světových hvězd

Mezi hudebníky se Duda dostal na strojní průmyslovce díky spolužákům a jejich heavymetalové kapele. „Angažoval jsem se v rámci jednoho srazu na pořádání diskotéky, tak nabyli dojmu, že tomu rozumím, a nabídli mi, ať jim dělám zvukaře. Vůbec jsem nevěděl, co to obnáší, ale připomnělo mi to oblíbené rockerské heslo: Sex, drogy a rock’n’roll. Tak jsem na to kývl,“ směje se nad začátky, kdy bedny a zesilovače vyráběl ve sklepě. „Byl ještě hluboký socialismus, nedalo se tady nic sehnat a ani na to nebyly peníze.“

Duda nezastírá, že dnes by jeho bedny nehrály. „Soused vždycky říkal, že vyrábíme úly,“ popisuje s tím, že do beden investoval peníze, které vydělal na brigádách. „Všichni si v té době vyráběli aparaturu sami. Po průmyslovce jsem dělal rok ve Vítkovicích dispečera údržby a dlouho jsem tamní kontakty využíval,“ prozrazuje.

Aby mohl jezdit ještě za totality s kapelou a dostal za práci aspoň něco zaplaceno, musel být na papíře jejím členem. „Zvukaři tehdy nebyli, takže ti, co nehráli, byli sboroví zpěváci. Já přitom nezazpíval ani hoří. Doteď mám průkazku sborového zpěváka doma,“ zmiňuje.

Poté, co se původní kapela rozpadla, začal Duda jezdit s aparaturou po tancovačkách s lokálními skupinami. „Dělal jsem tehdy projektanta. Bylo to peklo. V pátek a sobotu tancovačky, oba dny jsme hráli až do rána. V neděli odpoledne jsem se probral, naobědval a druhý den šel do práce. Zatímco všichni přišli odpočatí, mně se čáry na prkně měnily před očima,“ vzpomíná na dobu, ve které zvučil i stovku akcí za rok.

Profesionálním zvukařem se stal roku 1996. Postupně se k němu přidal bratr a dva kamarádi. Dnes s nimi vede společnost High Lite Touring, v níž je majoritním vlastníkem. „V podstatě děláme stále totéž, jen ve výrazně větším rozsahu. Hlavní je zvuk, světlo, k tomu video, které tehdy nebylo tak rozvinuté. Začali jsme budovat rigging, což jsou konstrukce pro zavěšení techniky, a navrhujeme design festivalových scén,“ popisuje a přiznává, že i když už je dnes více za stolem, duší je pořád zvukařem.

První roky zaměstnávali pět až šest lidí. Působili tehdy v hospodě U Balcara v Nové Bělé, která tak zažívala světové návštěvy. „Jednou jsme se připravovali na turné Manowaru a přijel za námi jejich kapelník Joey DeMaio se zpěvákem. To bylo pozdvižení v celé Bělé. Když vběhl do hospody černokněžník v černém kabátě, tak se chlapi v hospodě křižovali,“ vzpomíná se smíchem.

Dnes má firma asi osm kmenových zaměstnanců a desítky externích spolupracovníků. „Ve festivalové sezoně máme v zápřahu asi osmdesát lidí,“ poukazuje Duda s tím, že za rok dělají tak 400 akcí. „Když to přepočteme na dny, tak je to přes tisíc dnů,“ upřesňuje.

Díky jejich práci si tak mohou lidé užívat například festivaly Beats for Love, Colours of Ostrava, Superbloom na Olympijském stadionu v Mnichově, Nova Rock v Rakousku či Fairground v Hannoveru. „Několikrát jsme dělali koncert Metalliky a až do covidu jsme zajišťovali evropská turné Red Hot Chili Peppers.“

Na škole snil Duda s kamarády o tom, jak navštíví světová turné kapel Halloween či Kiss. „Tehdy pro nás byly nedostupné, nakonec jsme je nejen viděli, ale většině z nich jsme koncerty technicky zajišťovali. Minuli nás snad jen Rolling Stones, AC/DC a U2,“ uzavírá.