Článek
V Rusku totiž za účast na demonstracích a projevy nespokojenosti s tamějším režimem skončila na policii a bylo jí jasně naznačeno, že pokud bude ve svém konání pokračovat, může se stát i něco mnohem horšího než pouze to, že skončí v policejní cele. Jako zdravotní sestru by jí také v nejčernějším scénáři mohli poslat na frontu.
Nyní se již řadu měsíců snaží získat v České republice status, který by jí umožnil zůstat, dál tady pracovat, platit daně a žít normální rodinný život. Neustále ale musí dokola na úřadech dokazovat, že v Česku chce žít jako každý jiný. Podobné případy připomínají, že za dokumenty, správními řízeními a úředními razítky stojí konkrétní lidé, jejich zdraví, práce, vztahy a budoucnost.
Jak jste se vůbec dostala do České republiky a proč jste si naši zemi vybrala jako místo pro život a budování pracovní kariéry?
Mířila jsem do České republiky, protože se mi líbila její kultura, pocit svobody i krásná příroda. Když jsem se sem stěhovala, byly to pro mě rozhodující důvody. Do České republiky jsem přišla pracovat ve zdravotnictví. Následně se můj pobytový status změnil na řízení o mezinárodní ochraně v souvislosti s válečným konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou. O mezinárodní ochranu jsem ale nežádala jen proto, že jsem přišla o jiný pobytový titul. Důvodem je především to, že dlouhodobě nesouhlasím s ruským režimem, účastnila jsem se protivládních protestů a po vypuknutí války jsem se proti politice Ruské federace vymezovala ještě silněji. Dnes zde žiji téměř sedm let. Za tu dobu jsem si vybudovala život, který považuji za svůj.
Jak vypadá váš běžný život v situaci, kdy nemáte stabilní právní status a hrozí, že budete muset zemi opustit?
Žiju pod velkým tlakem nejistoty, protože můj právní status se pravidelně obnovuje jen na krátkou dobu. Každé tři měsíce musím řešit prodloužení pobytu a související pracovní povolení, i když mám stabilního zaměstnavatele. Celý proces trvá administrativně určitou dobu, což vytváří riziko výpadků v práci a komplikuje běžný provoz. V praxi to znamená, že si musím opakovaně brát neplacené volno, i když zároveň platím nájem a všechny životní náklady. Pracuji, platím daně, nemám dluhy a snažím se fungovat jako běžný člověk. Přesto zůstávám v dlouhodobé nejistotě. Zároveň nemám možnost standardně změnit zaměstnání ani se evidovat na úřadu práce, což výrazně omezuje moji pracovní svobodu. Musím proto velmi pečlivě plánovat výdaje, uskromňovat se a přemýšlet nad věcmi, které ostatní často nemusí řešit.
Jak moc zdlouhavý proces řízení o mezinárodní ochraně ovlivnil váš život?
Řízení o mezinárodní ochraně výrazně ovlivnilo můj život zejména po psychické a osobní stránce. Život v dlouhodobé nejistotě je velmi náročný a omezuje mě v běžných věcech, které lidé považují za samozřejmé – například v možnosti plánovat budoucnost, založit rodinu, cestovat nebo jednoduše vědět, co bude za několik měsíců.
Není dosud jasné, že dopadne řízení ve váš prospěch. Jak moc by na vás dolehlo, kdybyste musela Českou republiku opustit?
Pokud bych Českou republiku opustila, znamenalo by to pro mě zásadní komplikaci. V praxi nemám možnost jednoduše odejít a znovu žádat o pobyt jinde, protože by se na mě vztahovala zákonná omezení. Samotná představa, že bych měla Českou republiku opustit, je pro mě velmi těžká. Mám zde partnera, přátele, zázemí a připravuji se na studium na univerzitě. Mám zde svůj každodenní život. Miluji českou přírodu, obyčejné posezení na terase s přáteli i pocit normálního života.
Jak vnímáte posouzení vašeho případu a argumenty úřadů?
Měla jsem pocit, že můj individuální příběh nebyl dostatečně zohledněn a že moje důkazy byly posouzeny jako nedostatečné. Zároveň jsem zdravotní sestra a mám obavu, že v případě návratu do země původu bych mohla být vystavena rizikům souvisejícím s válečným konfliktem. Právě tato nejistota byla pro mě jedním z nejtěžších aspektů celého řízení.
Promítá se do mého každodenního života. Těžko se mi vstřebává rozpor mezi tím, že zvenku žiju normální život, ale uvnitř neustále počítám s tím, že se může všechno změnit.
Co vás v České republice nejvíce drží a proč se tak bráníte návratu do Ruska?
Moji přátelé. Přijali mě bez předsudků vůči mé národnosti, stáli při mně v nejtěžších chvílích a pomohli mi postavit se znovu na nohy. Pomohli mi také naučit se česky, díky čemuž dnes mohu sama vyprávět svůj příběh. Práce ve zdravotnictví mi pomohla rozšířit zkušenosti a dovednosti. Mám zde partnera, přátele, zázemí a život, který jsem si roky budovala.
Kdybych musela zpět do Ruska, nevím, jak by se mnou stát naložil. A právě tato nejistota je jedním z důvodů, proč se návratu obávám. Navalnyj byl silný člověk a celý svět viděl, jak dopadl. Co může udělat taková malá bytost jako já? Když člověk zároveň bojuje se zdravotními problémy a dlouhodobou nejistotou, uvědomí si, jak křehký může být celý lidský život.
Chtěla bych, aby lidé více vnímali, že mezi cizinci žijícími v České republice jsou i lidé, kteří zde dlouhodobě fungují, pracují a snaží se integrovat. Aby se na podobné případy nedívalo černobíle. Aby si lidé uvědomili, že za dokumenty, správními řízeními a razítky jsou konkrétní lidé, jejich zdraví, vztahy, práce, budoucnost a každodenní život.
