Článek
Útok Spojených států a Izraele na Írán vedl k dramatickému nárůstu cen zemního plynu a ropy. To se už začíná projevovat v cenách pohonných hmot. Jak to zasáhne české firmy?
Ještě nevíme, jak velký efekt nastane. Třeba Irák, který také posílá tankery přes Perský záliv, hlásil, že ještě produkci ropy neomezil, ale je zablokovaná pouze její přeprava.
Záleží na tom, jak se konflikt vyvine. Stále věřím, že v řádu dnů začne Hormuzský průliv fungovat a těžba i přeprava pojede standardně. Pak by dopad nemusel být velký.
Ale pokud by byl pohyb lodí omezený, cenu to zvýší a bude to znovu vytvářet problém zejména pro Evropu, která má nejdelší přepravní trasu.
Analytici se obávají, že důsledkem války v Íránu může být pro Česko zvýšená inflace a nižší růst ekonomiky. Jaká je nálada v průmyslu?
Jsme v nové situaci pár dní a zatím to nemůže způsobit zásadní makroekonomické problémy. Myslím si, že daleko jasněji bude do dvou týdnů. Pokud se ovšem na několik měsíců zvýší cena ropy nebo energií, k inflaci to povede.
Zároveň, po zkušenostech z doby covidových restrikcí víme, že i delší logistické problémy působí značné problémy a mají významně negativní dopad do makroekonomických čísel. Myslím si, že i v zájmu těch, kteří za válkou stojí, je, aby ekonomika fungovala.
Jak mají velké průmyslové firmy nastaveny smlouvy na dodávky plynu? Mají zafixované ceny, anebo se jich jeho zdražení rychle dotkne?
Nejobvyklejší je průběžný nákup třetiny plynu na tři roky dopředu, třetiny na dva roky dopředu a zbytku v daném roce. Málokterá firma dnes nakupuje za spotové, čili okamžité ceny. Předpokládám ale, že se pohyb tržních cen nějakou formou dotkne každého.
Drahý plyn se postupně přenese i do cen elektřiny. Je to hrozba pro české firmy? Vláda od nich stejně jako od domácností převzala v lednu platby za obnovitelné zdroje. Může se tento efekt vynulovat?
I předchozí vládě jsme vysvětlovali, že když jde cena komodity dolů, tak se to děje všude a stejně tak to platí i naopak. Daně a poplatky nad to jsou jen přílepky a cenu zatěžují pořád. Kdyby vláda nezrušila poplatky za obnovitelné zdroje, byl by problém ještě větší a platili bychom mnohem víc.
Takže krok vlády hodnotíte pozitivně?
Dlouhodobě jsme volali po tom, aby se alespoň výrazně snížil poplatek za obnovitelné zdroje pro energeticky náročný průmysl. U výroby keramiky nebo chemie mohou náklady na energie činit čtyřicet procent, u ocelářů významné desítky procent.
To se muselo řešit, protože jsme byli znevýhodněni oproti okolním zemím. V tomto případě vládě tleskáme, byl to správný krok.
Můžeme ale polemizovat nad plošností opatření. Nedomnívám se, že to byl stejně velký problém pro firmy nebo domácnosti, kde byl podíl na celkových nákladech v nižších jednotkách procent.