Žena, která vychovala královnu: Zapomenutý příběh Kat Ashleyové

Katherine vstoupila do života budoucí anglické královny Alžběty I. ve chvíli, kdy byla popravena její matka, královna Anna Boleynová, druhá manželka Jindřicha VIII. Není jasné, zda ji Kat, jak guvernantce malá Alžběta familiárně říkala, osobně znala.

Nicméně odkaz Boleynové respektovala a vedla Alžbětu k tomu, aby na svou matku vzpomínala v dobrém.

Katherine byla pravděpodobně dcerou Johna Champernowna z Dartingtonu a Margaret Courtenayové. Předpokládá se, že se narodila kolem roku 1502 v Modbury v hrabství Devon. O jejím mládí a dospívání se dochovaly kusé záznamy, ale pravděpodobně vedla poklidný život. Později se stala guvernantkou na renesančním dvoře anglického krále Jindřicha VIII. Tudora, aby pak byla v roce 1536 jmenována guvernantkou čtyřleté lady Alžběty, budoucí anglické královny.

Kat vedla Alžbětu k uctivému a zdvořilému chování a naučila ji řadě dovedností od tance a hudby přes jízdu na koni až po šití. Alžběta tak už v pouhých šesti letech dokázala ušít košili jako dárek pro svého mladšího bratra, pozdějšího krále Eduarda VI. Guvernantka dbala i na řádné vzdělání, svěřenkyni proto poskytla výborné všeobecné základy – naučila ji matematice, zeměpisu, astronomii, dějepisu, francouzštině, španělštině, latině i italštině.

Z toho vyplývá, že také samotné Kat se dostalo solidního vzdělání. Rozhodně lepšího než většině žen její třídy a generace. Alžběta si byla této cenné, a ne vždy obvyklé výbavy vědoma a nikdy nezapomněla Kat připsat zásluhy za svůj intelektuální růst.

V roce 1545 se Kat provdala za dvořana Johna Ashleyho, shodou okolností bratrance Anny Boleynové. V té době už jí bylo přes čtyřicet let a manželství zůstalo bezdětné. Nic tedy nebránilo tomu, aby zůstala i nadále v roli guvernantky.

Byla do Johna velmi zamilovaná a podle dobových výpovědí byla spokojená i s tím, že žijí pouze v páru bez dětí. Alžběta totiž byla v jistém ohledu jako její dcera, což mohlo uspokojit případné mateřské pudy. Ostatně i Alžbětě scházelo stabilní mateřské pouto. Snad i proto našla v Kate nejvěrnější bytost, která jí zůstala po boku po celý život.

„Anna Boleynová mi dala život, ale Kat Ashleyová mi dala lásku,“ řekla doslova. Byly nerozlučně spojené a Kat věděla o všem, co se v princeznině životě odehrálo.

Když se Jindřich VIII. oženil se svou poslední, šestou ženou Kateřinou Parrovou, byla to pro Alžbětu dobrá volba. Těšila se přízni a podpoře macechy, která chtěla princezně dopřát stejně kvalitní vzdělání, jako měla ona sama. V roce 1547 král zemřel a Alžběta i Kat se přesunuly na panství královny vdovy Chelsea Manor. Ale i když si Alžběta s Parrovou velmi dobře rozuměla, právě v jejím domě zažila jedno z největších traumat svého života.

Dva měsíce po Jindřichově smrti se její macecha provdala za svou lásku Thomase Seymoura, mladšího bratra regenta Anglie Edwarda Seymoura. Jejich sňatek se rovnal společenskému skandálu. Alžběta, vždycky zvědavá a ostražitá, si nemohla nevšimnout náhlé proměny Kateřiny Parrové. Z trpělivé a zbožné manželky nemocného staršího krále se stala žádaná a toužící milenka. Ale kdyby jen to…

Seymour sice uzavřel sňatek s Parrovou, ale zároveň se dvořil čtrnáctileté Alžbětě. Princezna a pravděpodobně i Kat se do něj zamilovaly. To ovšem neomlouvalo jeho chování, které bylo v těžkém rozporu s mravy i etiketou. Seymour brzy ráno vstupoval do Alžbětiny ložnice, aby ji zastihl v nočním úboru. Podle svědectví Kat ji v posteli lechtal, nebo dokonce plácal po hýždích. Když se jednou snažil princeznu ležící v posteli políbit, Kat zakročila a vyprovodila ho z pokoje. Alžbětu však pronásledoval i přes den, v zahradách jí dokonce nůžkami rozstříhal šaty. Svými choutkami ohrožoval nejen Alžbětino postavení, ale i manželství s Parrovou.

Zpočátku byla princezna jeho chováním okouzlena. O jejich nevšední blízkosti si však začali šuškat dvořané. Podle jednoho výkladu to byla právě Kat, kdo varoval princeznu, aby si uchovala dobrou pověst a raději opustila panství. Což se také stalo, stejně jako to, že vztah Alžběty s Parrovou (a dočasně i s Kate) už nikdy nenabyl takové kvality, jakou míval před příchodem Seymoura.

Když Kateřina Parrová několik dní po porodu dcery zemřela, Seymour začal znovu usilovat o Alžbětinu přízeň. Kat tentokrát jeho úsilí podporovala, ale nakonec byla Alžběta jakékoliv rozhodování v této věci ušetřena. Seymour se totiž rozhodl naklonit si krále Eduarda VI. na svou stranu, ale zvolil nešťastný způsob – plánoval krále unést. Byl však chycen při činu a uvězněn. V londýnském Toweru skončila v roce 1549 i Kat, protože se mělo za to, že byla do akce zapletena. Naštěstí se jí podezření ze zapojení do Seymourových intrik nebo zrady podařilo vyvrátit. Seymour byl bez většího prodlení popraven a Kat se mohla vrátit na Alžbětino sídlo v Hatfieldu.

Relativně poklidné období narušila smrt krále Eduarda VI. Na trůn usedla Marie I., která zavřela Alžbětu v roce 1554 do Toweru kvůli podezření z účasti na povstání proti její vládě. Vězení se nevyhnula ani Kat. Přísná katolička Marie ji na tři měsíce odsoudila kvůli držení kacířských knih. Po propuštění se nesměla vrátit k Alžbětě, a to až do smrti královny v roce 1558, po níž Alžběta ve svých pětadvaceti letech usedla na trůn. Kat jmenovala první dámou ložnice a jejího manžela strážcem královských klenotů.

Kat se stala informátorkou královny a jednou z nejvlivnějších osob v království. Zapojila se i do plánu provdat královnu za švédského krále Erika XIV., přestože si Alžběta chtěla uchovat nezávislost a vůči možnosti sňatku se stavěla negativně. Za to, že nerespektovala její rozhodnutí, potrestala Kat krátkým domácím vězením. Ta své panovnici sloužila až do svého skonu v létě 1565, to jí bylo nejspíš 63 let. Královna Alžběta ji u smrtelného lože pravidelně navštěvovala až do posledního okamžiku.