Trenér paměti Jakub Pok: Kdo se nenaučí cizí jazyk za šest až dvanáct měsíců, nenaučí se ho nikdy

„Vynikající paměť není výsada géniů,“ prohlásí Jakub Pok, když se mu přiznám, že výkony paměťových rekordmanů mi přišly odjakživa nedostižné. „Pomáhají k tomu paměťové techniky, které se může naučit naprosto každý. V mých kurzech lidi často litují, že se s nimi neseznámili dřív. Ve škole nás bohužel neučili, jak se učit,“ rozpovídá se.

Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků měl štěstí, že mu v roce 1996 otec umožnil odjet na rok a půl studovat do Berlína. Díky svému kamarádovi tam potom absolvoval paměťový trénink. „Myslel jsem si, že ten kurz nepotřebuju, protože paměť jsem neměl špatnou. Kamarád mě ale přemluvil, ať tam jdu s ním,“ vrací se k zážitku, který mu poté ovlivnil celý život.

Na kurzu ho lektor ohromil, když si během čtyř minut dokázal zapamatovat třicet telefonních čísel. Protože sám ve vstupním testu zvládl sotva tři, podobně jako ostatní, domníval se, že lektor má fotografickou paměť. Ukázalo se však, že za obdivuhodným výkonem byla místo geniální schopnosti „pouze“ jedna z osvědčených paměťových technik.

Nadchl se pro ně a brzy je ovládl na takové úrovni, že mu pomohly vystudovat dvě vysoké školy najednou, práva a mezinárodní studia. A nakonec si na nich vybudoval i svoji hlavní profesi.

Pro paměťové kurzy měl původně vyhrazené pouze víkendy a naplno se věnoval právu. Kurzů však postupně přibývalo, až začala být celková pracovní zátěž neúnosná. „S tím přišly i zdravotní problémy. Musel jsem si vybrat. Rozhodl jsem se pro to, co jsem měl odjakživa nejraději, někoho něco učit a moct sledovat, jak to úspěšně ovládl. Svoje znalosti práva ale ocením i dnes, hlavně když uzavírám smlouvu,“ usměje se.

Tréninkem paměti se profesionálně zabývá už více než dvacet let. Paměťové kurzy pořádá od roku 2009 s manželkou Lucií, společně kvůli tomu založili Školu paměti. Jakub Pok je i autorem dvou knih Jak se naučit 100 slovíček za hodinu a Dokonalá paměť. Jak si zapamatovat úplně cokoliv, na níž se podílela i manželka Lucie. Je také tvůrcem projektu TrénujPaměť.cz, kde si každý může paměťové techniky vyzkoušet zdarma.

Většinu informací si uložíme do paměti naprosto přirozeně a bez obtíží. Problémy nám však dělají abstraktní výrazy jako jména a názvy. Pokud se s někým potkáme poprvé, často si zapamatujeme, jak dotyčný vypadal a co měl na sobě. Chlapi si všimnou hodinek, ženy kabelky. Jenže jméno nám často vypadne z hlavy okamžitě potom, co se nám neznámý člověk představí.

„Naše paměť upřednostňuje obrazy a pouhá slova u ní nefungují tak dobře. Mám na to oblíbený příklad. Pokud se lidí na podzim zeptáte, kde byli v létě na dovolené, popíšou vám hotel, recepci, bazén, výhled z balkonu, průvodkyni i chrám, který navštívili. Ale jakmile lusknu prsty a oni si mají vzpomenout na jméno hotelu, pláže a průvodce, nevědí. Všechno už je to pryč,“ objasňuje.

Stejně abstraktní jsou pro náš mozek i slovíčka, když se učíme cizí jazyk, a také už zmíněná čísla. Abychom si je lépe zapamatovali, musíme si s nimi spojit obraz. Čím bizarnější, tím účinnější.

Jakub Pok mi hned ukáže, jak to vypadá v praxi. Nejdřív odříká obě moje telefonní čísla, samozřejmě bez chyby, a potom prozradí trik, který mu k tomu pomohl: „Představte si, že máte sako s dlouhými šosy a seká vám je kat. Dva šosy znamenají v tomto kódovacím systému číslo 60 a kat představuje 7, dohromady to je 607. Pro zkušeného člověka je to otázka osmi devíti vteřin, aby si takhle zapamatoval celé telefonní číslo.“

Šest devítimístných kontaktů se s pomocí těchto obrazových kódů dá naučit za minutu, třicet za pět minut. „Když budete denně pár minut trénovat, zvládnete techniku do dvou měsíců natolik dobře, že si zapamatujete za pět minut patnáct telefonních čísel. Naučí se to naprosto každý,“ ubezpečuje mě. Sám si do paměti ukládá také číslo občanského průkazu a pasu, termíny, hesla, PIN kódy nebo espézetky.

Pokud nám má obraz pomoct, abychom si něco úspěšně zapamatovali, musíme mu věnovat dostatečnou pozornost. Bez soustředění totiž informace naší pamětí jen protečou a to se nám stává bohužel mnohem častěji, než si myslíme.

Podle Jakuba Poka lidé například rádi čtou nejrůznější knihy věnované osobnímu růstu.

Dočtou a mají pocit, že ta skvělá kniha jim změní život. Jenže když z ní pak mají převyprávět důležité pasáže nebo si vybavit podrobnosti, najednou jsou všechny ty objevné informace pryč. Při čtení se nám totiž myšlenky často nepozorovaně rozutečou. Ale i když pozornost udržíme, nemusí to stačit: porozumět něčemu ještě neznamená zapamatovat si to. Ostatně s tím se už setkala většina studentů. Známá Ebbinghausova křivka zapomínání je nekompromisní a bez brzkého opakování nové informace z paměti rychle mizí.