Článek
Tati, co teď?
Táta mě odmala vedl k práci v lese. Byl pedant na dodržování bezpečnosti, přesto tragicky zemřel při stahování dřeva. Byli jsme si velmi podobní, oba spontánní, plní energie. Po jeho smrti byla mamka, která je opatrnější, proti tomu, abych přerušila školu a v osmnácti letech převzala rodinnou firmu. Ale ona ani moje dvojče Martina mě nedokázaly zviklat v mém rozhodnutí. Přijde mi, že jsem po odchodu táty zestárla tak o deset let. Ale nelituji. Dnes si umím stát za svým, když řeším práci a zakázky s chlapy, berou mě vážně.
Vítaná samota
Z fotky nebo krátkého videa si málokdo dokáže představit, co dělám. Mým úkolem je pomocí traktoru, vyvážecí techniky nebo našich koní Maxe a Gaze vytahat dřevo z přírody a dostat ho na odvozní cesty. Od narození jsem samotářka, co miluje klid, a tak mi samostatná práce vyhovuje. Nejvíc zakázek máme v létě, kdy řeším důsledky kůrovcové kalamity, v zimě pak odstraňuji náletové dřeviny a tím vytvářím prostor novým stromkům.
Jsem v lese pořád, za jakéhokoli počasí. V zimě se neobejdu bez kvalitního termooblečení. Aby mi vydržela energie, musím být pořád v pohybu a dělám si jen krátké přestávky.
Všude první
Často se pohybuji v lese ve strmém terénu, což je fyzicky náročné. Také neustále tahám a uvazuji dřevo. Abych zbytečně nepřetěžovala záda a ruce, chodím do posilovny, kde zpevňuji střed těla. Že jsem v hodně dobré kondici, si vždycky uvědomím, když vyrazím s přáteli do hor na túru a za chvilku musím cíleně zpomalovat. Málokdy cítím únavu, jen během menstruace vnímám, že nejsem tak silná jako obvykle.
Virtuální svět
Díky svému profilu na Instagramu a TikToku jsem dostala snad už tisíc návrhů na rande. Muži mě oslovují hlavně proto, že práce ženy v lese je pro ně neobvyklá. Už dávno ale nejsem v tomto oboru jediná. Baví mě, že se s těmito holkami můžu bavit jak o strojích a autech, tak o vaření a vztazích.
Zloději stromků
Zatím jsem žádného lupiče v přírodě nepotkala. Když už si ale chce někdo za každou cenu před Vánocemi stromek z lesa „vzít“, ať si ho alespoň vybere v místě, kde je spousta malých vedle sebe. Časem by se stejně musely prořezat. Na větvičky ať si vezme nůžky a z každého stromku odstřihne jen jednu.
Na trase
Lidé chodí do přírody stále častěji, což je blahodárné. Měli by se ale obzvlášť v lese vyvarovat zbytečného hluku a držet se turistických tras. Nejenže se neztratí, ale také nenaruší život zvěři, která se těmto cestám už přirozeně vyhýbá. Naše příroda je velký dar a stojí za to ji chránit. Nejvíc mám ráda Jeseníky, kde žiji. Často se vracím na Rysí skálu, která se nachází na vrcholu Medvědí hory. Z ní pod sebou vidím jenom les. Nedohlédnu na žádné louky ani žádné domky – prostor patří pouze stromům, což mě uklidňuje, hlava najednou nad ničím nepřemýšlí.
