Článek
Co se stane, když dojde k zákonnému posvěcení umělého oplodnění pro single ženy? Pomůže to naší demografické situaci? Podle průzkumu Masarykovy univerzity žije sama každá pátá žena mladší čtyřiceti let.
Pomůže to hlavně těm ženám, které jsou samy a jsou stoprocentně přesvědčené, že chtějí dítě. Ne politikům ani demografům. Část populace se nyní pohybuje v šedé zóně, ze které by je tato úprava zákona mohla dostat. Dnes mají totiž ženy žijící samy jen tři možnosti. Podstoupit léčbu neplodnosti, kterou jim podepíše kamarád. Nebo vyrazit do zahraničí, což je ovšem poměrně náročné nejen finančně. Anebo dítě mít nebudou.
Odhaduji, že tato změna může ulehčit cestu k miminku stovkám žen. Představuji si tak pět set. Ale mohu být i já překvapen a bude to výrazně víc.
Kam nyní vyrážejí české single ženy, když chtějí podstoupit umělé oplodnění bez nutnosti dokazování existence partnera?
Nejčastěji je to Nizozemsko nebo Spojené království. Tam si mohou ženy konkrétně vybrat ověřeného dárce spermií. Ovšem nedílnou součástí procesu je psychologické vyšetření. Umělé oplodnění mohou podstoupit až s doporučením psychologa. To v České republice není běžná praxe.
Jde-li například o zdravou pětatřicetiletou ženu, zaplatí z vlastních nákladů inseminaci, která činí trojnásobek ceny, kterou u nás hradí pojišťovna. Ale musím upozornit, že úspěšnost čistě inseminačního procesu je patnáct procent, tedy není vysoká.
Pro, řekněme, poloviční šanci na úspěch je třeba absolvovat tři pokusy, tedy můžeme počítat, že inseminace v zahraničí vyjde zhruba na sto tisíc korun.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch už dal příkaz ke zpracování návrhu na změnu ustanovení o asistované reprodukci. Nyní je v připomínkovém řízení. Kdy by podle vás mohlo vstoupit v účinnost?
Jsem přímo účasten tohoto procesu. Paragrafové znění je správné a já, protože jsem optimista, říkám, že změna zákona o asistované reprodukci vstoupí v platnost ještě letos a do praxe bude uvedena v roce 2027.
Napříč politickým spektrem na tom panuje shoda. Strany podporující tradiční rodinu nemají v současnosti politickou sílu, aby to zvrátily. Aniž bych znal příčinu, asistovaná reprodukce byla poslední čtyři roky silně nepodporována ve srovnání s ostatními směry ve zdravotnictví. Takže nyní nejde o nějaký aktuálně silný tlak, spíš o návrat k normální pozici a chuti prosadit změnu.
Co říkáte na argumenty, které mluví proti kvůli podnikatelským zájmům premiéra Andreje Babiše, jenž vlastní dvaašedesát klinik na umělé oplodnění v Evropě?
Pan premiér do toho ani dříve, ani nyní nijak nezasahoval. Na tomto nikdo nezbohatne. Abych to uvedl na příkladu. Roční podpora při zavedení bílých plomb stála zdravotní pojišťovny okolo pěti miliard korun. Podpora asistované reprodukce vyjde za rok na dvě stě až tři sta milionů. A navíc jsou z toho děti, které následně posílí náš hrubý národní produkt.
Ke sto tisícům narozených dětí za rok, což platilo za mé třicetileté gynekologické praxe, se nevrátíme.
Navíc při zavedení této změny mluvíme o dvě stě padesáti novorozencích, možná lehce víc. Pomůžeme svobodným ženám s jejich početím, ale významně s ničím nepohneme ani politicky, ani demograficky.
Zásadně to tedy nemá šanci zvednout naši zoufalou demografickou křivku?
Za poslední dva roky jsme přišli reálně o dvacet procent dětí. Česká republika bojuje o každé dítě. Tak to je. Malé porodnice toto nepřežijí.
Profesor Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky, jasně řekl, že ke sto tisícům narozených dětí za rok, což platilo celou mou třicetiletou gynekologickou praxi, se nikdy nevrátíme. S tím asistovaná reprodukce nijak zásadně nepohne.
Jsou známy případy žen, které si do ordinace přivedly partnera, se kterým intimní vztah neměly a ani to netvrdily. Veřejně o tom loni mluvila například Hana Třeštíková. Stává se to i vám?
Ano, stane se, že je pacientka upřímná. To já považuji za šťastnější variantu. Lépe se nám pak hledá cesta, jak jí pomoct.
Takhle například přišla třiatřicetiletá žena, kterou v dětství zneužíval nevlastní otec. Nikdy neměla a nikdy zřejmě nebude mít vztah s mužem. Řekla to otevřeně. Trpěla obrovskými zábranami. Ale strašně toužila po dítěti. Mírně jsem jí předestřel možnosti, které tedy má. Vrátila se s kamarádem – partnerem, ten podepsal dokumenty, dostali sperma od dárce a vše dopadlo perfektně. Dodnes ji potkávám. Má krásnou desetiletou holčičku. Nikdy jsme o tom už nemluvili. Jen oba víme. (usměje se) S tím pánem, se kterým u nás byla, popravdě nevím, zda jsou v kontaktu. Myslím, že ne.
Anketa
Jak často se u vás v ordinaci objeví ženy, které se snaží obejít současný zákon, jenž umožňuje asistovanou reprodukci pouze páru (muži a ženě), tím, že si přivedou „dobrovolníka“, ale trvají na tom, že to je jejich partner?
Takové páry se objeví dvakrát až třikrát měsíčně. Buď jsou to ženy okolo šestatřiceti let, plně edukované, s doprovodem, nebo přijdou samy s otázkou, co mají dělat. Takovým ženám nabídnu možnost v zahraničí, nemají-li partnera, ale většinou se zorientují a realizují to pak tady v Česku, byť v trochu nedůstojném procesu.
Pozná se to vcelku spolehlivě tak, že takový partner odmítne spermiogram a tvrdí, že trpí velmi špatnou kvalitou spermií. Nebo s sebou má spermiogram se špatnými výsledky odjinud a rovnou jako pár požadují anonymního dárce.