Článek
Ovlivňuje věk úspěšnost umělého oplodnění?
Záleží hodně na důvodu, proč žena nemůže otěhotnět. Čím je mladší, nejideálnější je věk pětadvacet až třicet let, tím je kvalita vajíček lepší. A pokud ztěžuje otěhotnění třeba jen mírný mužský faktor, tak tam je úspěšnost velká.
Klesat začíná po dosažení třiceti let a po čtyřicítce už je velmi špatná, pohybujeme se kolem deseti, dvaceti procent. U třicetiletých je padesátiprocentní.
Co by měl pár vyřešit ještě před zahájením léčby?
Pokud se žena snaží nějakou dobu otěhotnět - odborná shoda je, že by to měla zkoušet nejméně rok -, tak by měla navštívit svého registrujícího gynekologa, který jí poskytne základní vyšetření spočívající v hormonálním profilu a ultrazvuku. Polovina úspěchu je ale na muži, který by si měl určitě nechat udělat vyšetření na spermiogramu.
Zjištění problému, ať už v počtu spermií, hormonech ženy nebo ultrazvuku, je prvním krokem k určení diagnózy.
Jaký podíl mívají muži na problémech párů s plodností?
Asi třicet procent. A totéž je to u žen. Třetina zbylých případů se týká obou pohlaví současně. S vyšším věkem se ale samozřejmě poměr u žen zvyšuje.
Mluvilo se před časem o spermagedonu (klesající počet spermií). Působím v oboru třicet let a nic takového nepozoruji. Kritéria na hodnocení spermiogramu se opakovaně měnila. Dnes je u mužů normou mít na jeden mililitr ejakulátu 15 milionů spermií, před pětadvaceti lety to byl víc než dvojnásobek. Je to ale dáno metodikou a schopností spermie vyšetřit.
Nevidím žádný rapidní nárůst mužů, kteří by neměli spermie nebo je měli poškozené.
Lze to u mužů snáz řešit než u žen?
Záleží, jaký je výsledek spermiogramu. Když je normou patnáct milionů spermií a dotyčný muž jich má jen pět milionů, tak má nízkou šanci na oplodnění ženy. Pořád jsme ale schopni spermie, které jsou vhodné k oplození vajíčka, vybrat.
Jestliže však muž má v ejakulátu jen ojedinělé spermie, tak se to léčí velmi špatně. Většinu mužů léčíme asistovanou reprodukcí a je jen málo diagnóz, kde může pomoci androlog (specialista na mužské reprodukční zdraví - pozn. red.).
Jak velkou komplikací pro otěhotnění je, když má žena endometriózu?
Nevíme, jak a proč endometrióza vzniká, z čehož plyne, že jde o prakticky nevyléčitelné onemocnění a v mikroskopické formě v těle zůstává i po velkých operacích. Také ale víme, že část žen s endometriózou mírného stupně normálně otěhotní. U těžších forem s tím bývá problém.
Endometrióza nevytváří příznivé podmínky pro uhnízdění embrya a u části pacientek snižuje počet vajíček, a to velmi rychle. Je to smíšený a velmi nepříjemný problém, který každá žena hodnotí subjektivně.
Určitě by ale ženy neměly zhoršující se bolestivé břicho nebo měsíčky podceňovat.
Ženy, které podstupují umělé oplodnění, musí často projít několika cykly hormonální stimulace, než se jim podaří otěhotnět. Je to do určité míry loterie?
Není to loterie. Jen někteří lidé mají přehnaná očekávání od této metody. Za posledních dvacet let se přístroje tak zlepšily, že jsou statistiky úspěšnosti na celém světě přibližně stejné. Hodně záleží na věku ženy.
Šanci na to, že žena otěhotní na jeden cyklus, se říká take-home-baby-rate. U mladých lidí do 35 let by měl na jedno dítě stačit jeden nebo dva transfery, u čtyřicetiletých jich bude logicky šest a poměr bude patnáct procent, protože jej nedokážeme zvýšit. Pak to vypadá jako obchod s nadějí, ale tak to není. Statistiku máme pevně v rukou.