Článek
Proč jste se do v našich podmínkách tak neobvyklého sporu pustila?
Jsem přesvědčená, že jsem jediná autorka Anděla Páně – námětu i navazujícího scénáře. Dokládají to všechny mé autorské smlouvy uzavřené s Českou televizí i ocenění, která jsem za svůj scénář dostala. Pan Strach to po dvacet let od premiéry filmu Anděl Páně ani nezpochybňoval. Po diváckém úspěchu muzikálu Anděl Páně, jehož libreto je také pouze mým dílem, se ale začal domáhat uznání (a tím samozřejmě i finančního ohodnocení) svých údajných autorských vkladů.
Bez scénáře není co financovat, není co točit. Na počátku je zkrátka slovo a bez slova není nic
K tomu je třeba dodat, že to, čemu se ve filmařském slangu říká technický scénář, je pouze literární scénář, který byl schválen do výroby a je rozepsán s technickými poznámkami pro účely realizace filmu. Technický scénář není režisérův spoluautorský počin. O ten se jedná jen v případě, že dojde ke změnám postav, jejich motivací a psychologie, k zásadním změnám celého příběhu.
Co od své žaloby čekáte?
Že pomůže definovat vklady jednotlivých profesí do filmu. V tomto případě vklad scenáristy a vklad režiséra. Na počátku každého filmu je stejně jako v Bibli slovo. Scenárista vytvoří námět, který zpracuje do scénáře, přesvědčí producenta a ten sežene peníze, za které se projekt realizuje. Teprve pak do toho vstupují další profese: režisér, architekt, autor kostýmů, scény, hudební skladatel, kameraman, herci. Bez scénáře není co financovat, nesejde se žádný tým, není co točit. Na počátku je zkrátka slovo a bez slova není nic.
Anděl Páně pojednává o vztahu mezi Bohem a člověkem, o odpuštění, velkorysosti, lásce
Ze všeho nejvíc bych si však přála, aby tenhle bizarní a trapný spor co nejdřív skončil. Poškozuje to celý projekt. Diváci si tu pohádku zamilovali. Stojí na základních křesťanských principech, pojednává o vztahu mezi Bohem a člověkem, o odpuštění, velkorysosti, lásce, která si neklade podmínky. A teď se nad ní roztéká tahle podivná kaňka.
V Andělu Páně (2005) hrál popleteného anděla Petronela Ivan Trojan, Pána Boha Jiří Bartoška.
S režisérem Strachem jste přece spolupracovala mnohokrát.
Začali jsme příběhem z konce války Vůně vanilky v roce 2001, pokračovali Operací Silver A a pohádkou O dívce, která šlápla na chléb podle H. Ch. Andersena. Pokaždé jsme spolu bez problémů komunikovali. Vždycky se snažím navázat s režisérem přátelský kolegiální vztah, abychom mohli v příjemné atmosféře probírat technicko-režijní verzi mého scénáře.
Ve chvíli, kdy už je jasný rozpočet, herecké obsazení, lokace i počet natáčecích dní, se rodí stovky drobných změn a úprav, které se pak zpětně promítnou do scénáře. A ten si proto musím hlídat, aby se pod tlakem realizace nakonec „nerozsypal“. Aby se neztratily důležité významy, peripetie, vývoj postav. Dávám si do smluv, že se v mých scénářích nesmí provádět bez mého vědomí jakékoli úpravy.
Jak vůbec Anděl Páně vznikl?
V roce 2001 mě oslovili z České televize, zda bych neměla námět na nějakou vánoční pohádku. Od dětství jsem milovala pohádku Boženy Němcové O Pánubohu, která popisovala putování Pána Ježíše se svatým Petrem po zemi, kde odměňovali dobré i trestali špatné lidi.
Při jedné takové pouti světem rozhodl Pán Ježíš, že se jedna chudá dívka má provdat za líného statkářského synka. Svatý Petr nemůže pochopit, proč má tak krásné, pilné děvče dostat takový budižkničemu. „Protože dá jeho životu smysl a bude ji tak milovat, že se napraví a stane se dobrým sedlákem,“ odpověděl Pán Ježíš. Z této inspirace se zrodil příběh anděla Petronela ve dvojici s Uriášem a vztah Dorotky a hraběte.