První Češka v americké armádě udělala z německých vojáků agenty, získala za to vyznamenání

Narodila se jako Božena Hauserová v Brně. Po absolutoriu na Právnické fakultě na brněnské Masarykově univerzitě nastoupila do právního oddělení Baťových závodů ve Zlíně, kde potkala šarmantního Američana belgického původu Charlese Lauwerse.

Nacistická okupace Československa 15. března 1939 uspíšila jejich sňatek, konal se hned následující den ve zlínském kostele. Po dvou letech se manželé přesunuli do Spojených států v naději, že zde v klidu přečkají válku. Ta je však dostihla v podobě japonského útoku na americkou námořní základnu Pearl Harbor. Charles byl povolán do armády a Božena nastoupila po osobní výzvě Jana Masaryka na československé vyslanectví ve Washingtonu.

V den, kdy získala americké občanství, vstoupila do ženského armádního sboru: „Doufala jsem, že služba v armádě bude velké dobrodružství, které jsem nechtěla zmeškat,“ vzpomínala později. Změnila si křestní jméno na Barbara a po absolvování základního vojenského výcviku ji poslali na důstojnickou školu v Georgii. Zde ji přidělili k nově zřízené vojenské zpravodajské službě OSS, předchůdkyni dnešní CIA.

Když spojenecká vojska v červnu roku 1944 obsadila Apeninský poloostrov, ocitla se Barbara u operační jednotky v Itálii, kde zahájila jednu z nejúspěšnějších psychologických operací druhé světové války. Operace Kysané zelí (Sauerkraut) vypukla po červencovém neúspěšném atentátu na Adolfa Hitlera ze strany odpůrců v jeho vlastní armádě.

Útok na morálku německých vojáků měl být založen na šíření spekulací, falešných rozkazů a distribuci letáků, které měly vnášet neklid poukazováním na nespokojenost důstojníků s vrchním velením. Barbara vyslýchala zajaté nepřátelské vojáky, aby zjistila míru jejich oddanosti a loajality.

Současně sestavila skupinu, která se měla infiltrovat do německé frontové linie a šířit propagandu. Mnozí z převážně mladých německých vojáků zažili peklo východní fronty, mnozí byli dezertéři. Letáky s nepravdivými zprávami nechávali v budovách, rozhazovali v ulicích nebo je přibíjeli na kmeny stromů.

Operace Kysané zelí byla úspěšná. Více než šest stovek československých vojáků v německých řadách, do nichž byli coby občané protektorátu zpravidla donuceni vstoupit, překročilo frontové linie na spojenecké území a kapitulovalo. Mnozí z nich měli v kapsách leták, který sepsala Barbara na českém psacím stroji získaném od kněze z Vatikánu. Za návrhem a realizací kampaně, v níž se nespokojení nacističtí váleční zajatci proměnili v úspěšné agenty OSS, stála také ona.

Když Barbara vyslýchala nepřátelské vojáky, často vyjadřovali stesk po přítelkyních a manželkách. Na základě těchto osobních zpovědí Barbara vytvořila doplňkovou kampaň k operaci Kysané zelí. Nazvala ji Liga osamělých válečných žen. Prostřednictvím letáků distribuovaných mezi vojáky wehrmachtu vytvořila iluzi, že existuje společenství, ve kterém osamělé německé ženy hledají lásku, nové vztahy a zároveň zpříjemňují vojákům dovolenky.

Němečtí vojáci na frontě si pak mysleli, že jejich ženy jsou ochotné navazovat volné vztahy ve snaze podpořit válečné úsilí a posílit morálku. Pomyšlení, že jejich dívky, manželky, matky nebo sestry na ně oddaně nečekají, je pak odrazovalo od toho, aby pokračovali v boji. Lize se tak podařilo zpochybnit význam války a vyvolat otázky typu: za co vojáci skutečně bojují a ke komu se budou po válce vracet.

Úspěch operace Kysané zelí vynesl Barbaře Bronzovou hvězdu, jedno z nejvyšších amerických vojenských vyznamenání. Po skončení druhé světové války se vrátila do Československa. Oceněná válečná hrdinka, která přispěla k porážce nacismu, však nenašla doma pochopení ani zaměstnání. Zároveň se během války natolik odcizila s Charlesem, že se jejich manželství rozpadlo. Vrátila se do Spojených států, kde po různých peripetiích nastoupila jako výzkumná analytička do Kongresové knihovny. Tady poznala druhého manžela, jímž byl polský badatel a diplomat Jozef Junosza Podoski.

Po odchodu do penze v roce 1968 se s manželem usadili ve Vídni, kde v Americkém fondu pro československé uprchlíky (AFCR) pomáhali emigrantům z východní Evropy, zejména z Československa. V roce 1977 se vrátili zpět do Washingtonu. Barbara zemřela v roce 2009 ve věku 95 let. Je pohřbena na Arlingtonském národním hřbitově, kde jsou kromě amerických veteránů a vojáků pochováni i američtí prezidenti. Velká část její zpravodajské práce zůstala v utajení až do roku 2008, kdy byly odtajněny personální záznamy OSS.