Článek
Narodila se do rodiny chudých dánských imigrantů. Její otec Viggo de Bretteville se odkazoval na šlechtický původ, kvůli kterému odmítal pracovat. Role živitelky se tak musela ujmout matka, která pekla, prala i masírovala, aby uživila Almu i její čtyři sourozence. Dívka jí pomáhala na plný úvazek od čtrnácti let, ale ani tak nepřestala číst a vzdělávat se. Fascinovalo ji zejména výtvarné umění, a tak se zapsala do večerních kurzů umělecké školy. Netrvalo dlouho a místo za malířským plátnem stála před ním coby modelka. Rozkvetla totiž v nevšední krásku, která se nechávala portrétovat i nahá, protože to víc vynášelo.
Její sošné tělo tehdy znali všichni, kdo procházeli kolem maleb vystavených na ulici. Prožila také románek s mužem, kterého později zažalovala za porušení slibu manželství a pošpinění dobré pověsti. „Řekl mi, že si přeje, abych se stala jeho ženou,“ vypověděla před soudem. Spor vyhrála, a i když z původně požadovaných padesáti tisíc dolarů získala jen 1250 (dnešní ekvivalent přibližně 43 tisíc dolarů), zaplnila titulní strany novin. Přes noc se stala celebritou, byť pro elitu města společensky nepřijatelnou.
Z modelky sběratelkou
Když v roce 1903 pózovala s vavřínovým věncem v ruce na znak triumfu pro pomník připomínající vítězství v námořní bitvě, seznámila se s osudovým mužem. Byl jím Adolph Spreckels, předseda Občanského výboru, který stavbu pomníku inicioval. Syn majitele cukrovarnického impéria sahajícího od Havaje až po většinu západní polokoule byl sice o 24 let starší než Alma, ale patřili k sobě. Spojovalo je vznětlivé a náladové chování, ale i štědrost. Sňatku se Adolph zpočátku vyhýbal, ale pět let od seznámení se vzali.
V roce 1909 se jim narodila dcera, o dva roky později syn a za další dva roky opět dcera. Mezitím vybudovali honosné sídlo na pozemku s výhledem na Sanfranciský záliv, který Alma dostala od manžela jako vánoční dárek. Po narození třetího dítěte bylo Adolphovi diagnostikováno pozdní stadium syfilidy. Nemoc se naštěstí nepřenesla ani na Almu, ani na děti. Ale pravděpodobně byla důvodem, proč Adolph otálel s uzavřením sňatku.
Almina pozornost se od výchovy dětí postupně přesouvala k roli hostitelky z vyšší společnosti. Pořádala okázalé večírky pro městskou elitu a plně si dopřávala požitky vyplývající ze společenského postavení. Mnozí však nezapomněli na její eskapády z mládí a okázale ji ignorovali. Pověst jí měla vylepšit cesta do Paříže, odkud plánovala přivézt nejen zařízení do svého domu, ale i umělecké předměty. Od sochaře Augusta Rodina zakoupila a do San Francisca přivezla třináct bronzových soch, které měly premiéru na mezinárodní výstavě pořádané v roce 1915 u příležitosti otevření Panamského průplavu.
Almu na výstavě okouzlila stavba francouzského pavilonu a napadlo ji vybudovat stejně působivé muzeum. Kromě Rodinova díla zde chtěla uchovat i další umělecké předměty, které začala sbírat.
Bohatá vdova
V období první světové války se oddala charitativní práci. Pořádala dražby a shromažďovala dary, které potom využila k uctění památky padlých. Ušetřena nezůstala ani její vlastní sbírka a po přesvědčování i Adolph souhlasil s financováním muzejního projektu, který měl být darem městu a poctou 3600 kalifornským vojákům padlým za první světové války. Podporu i umělecké dary Alma získala také od francouzské vlády. Základní kámen muzea byl položen v roce 1921, stavba připomínající repliku francouzského pavilonu byla dokončena o čtyři roky později. Kromě sbírky Rodinových děl získala na sedm stovek akvizic, včetně obrazů od malířů jako Rembrandt nebo El Greco.
Pro tento pomník v San Franciscu stála Alma modelem.
Slavnostního otevření Paláce Čestné legie se zúčastnila už jen Alma, Adolph zemřel o pár měsíců dříve na zápal plic. Dívka z chudé rodiny se po jeho smrti stala jednou z nejbohatších žen na Západě USA. Nezpychla a s příchodem velké hospodářské krize se vrátila k dražbám a charitativním akcím. Na svém venkovském sídle pak hostila celebrity, mezi nimiž byl zpěvák Bing Crosby, herečka Mary Pickfordová či komik Charlie Chaplin.
Když jí bylo 56 let, provdala se podruhé, ale vztah se rozpadl kvůli manželově nevěře. Po vypuknutí druhé světové války založila Sanfranciskou ligu pro vojáky, která dodávala zdravotnické, toaletní nebo sportovní potřeby armádě a námořnictvu. Mezi dary se objevilo i její sídlo Sobre Vista, které armáda využívala jako rekreační zařízení. K dalším Alminým projektům na poli mecenášky umění patří vznik Námořního muzea v San Franciscu. Tento nápad se v mysli neúnavné filantropky zrodil již koncem 30. let 20. století, kdy zakoupila rozsáhlou sbírku modelů lodí, kterou sestavil uznávaný námořní historik. Muzeum bylo otevřeno v roce 1951 a jádro expozice tvořila právě tato sbírka.
Poslední léta života prožila v ústraní. Ráno se koupala v bazénu, četla detektivky a navštěvovala své dcery a vnoučata. Zemřela v roce 1968, kdy ji dostihla stejná diagnóza, která o 44 let dříve přivodila smrt Adolphovi. Její pohřeb, možná nejhonosnější v historii San Francisca, se konal v Paláci Čestné legie. Sídlo, ve kterém žila až do své smrti, v současnosti vlastní spisovatelka romantické literatury Danielle Steelová.
