Článek
Brančík se na třídenní akci objevil v individuálních i týmových disciplínách. „První zlatá byla ve sportovní katě, druhá v týmu duo s mým kamarádem Jakubem Pallichem. Další tři zlaté jsem vyhrál poslední den, a to v tradiční katě, tradičním kata teamu ve složení já, Dan Kučerovský a Jakub Pallich a poslední v disciplíně enbu muž-muž, což je nacvičený boj mezi dvěma závodníky. A to jsem vyhrál s Oliverem Musilem,“ vypočetl Brančík.
Zabodoval ve velké konkurenci mezi Čechy, Poláky, Srby, Slovinci nebo Němci, přičemž v některých disciplínách bylo i kolem 30 účastníků.
Umístění si velmi považuje. „Je to pro mě jeden z největších úspěchů, zatím vlastně největší. Určitě mi to dodalo spoustu motivace pokračovat a zlepšovat se,“ řekl Brančík, který je členem oddílu Fudokan karate Brno.
Sám tolik medailí nečekal. „Trénoval jsem sice dlouho, ale že se umístím pětkrát na vrcholu, to jsem si úplně nepředstavoval. Konkurence byla jako každý rok těžká. A ten pocit, když hraje česká hymna, je krásný,“ přiznal mladý sportovec.
Od šesti let
Karate se věnuje deset let od svých šesti. „Tehdy to za mě vybrala moje máma s představou, že budu schopen se v budoucnu ubránit. Myslím si, že tahle schopnost je v životě velice důležitá a jsem za to celé rodině moc vděčný,“ prozradil Brančík, jenž zatím v běžném životě techniky nepoužil.
Brančík získal pět zlatých a dvě bronzové medaile.
Trénuje čtyřikrát týdně a před mistrovstvím chodil i na víkendové dobrovolné tréninky. Karate je podle něj těžké psychicky i fyzicky. „Je potřeba zapojit celé tělo, aby byla technika co nejlépe provedena. Člověk musí mít i dobrou stabilitu, aby se udržel v postojích,“ nastínil Brančík.
Karate nepovažuje jen za sport. „Mělo by být nekončící celoživotní cestou. Karate je jako horká voda, která chladne, když ji neohříváš,“ připomněl Brančík slova zakladatele karate Gičina Funakošiho. Připomněl také základní pravidla v životě, která by neměl karatista porušit. Jedním z nich je například to, že neútočí jako první, ale techniky používá jen v sebeobraně.
V karate vidí Brňan i další výhody. „Dalo mi pokoru a úctu vůči ostatním i mně. Samozřejmě mně dalo i to, že nesedím celý den doma, ale chodím se pravidelně někam hýbat, což je podle mě v životě velice důležité. A také jsem našel hodně kamarádů, s nimiž trávím volný čas,“ dodal Brančík.
Brančík (vpravo) uspěl individuálně i v duo týmu s kamarádem Jakubem Pallichem.
Talent odmalička
Ocenil podporu rodiny, prarodičů i trenérů, které považuje za jedny z nejlepších v České republice. A chválou nešetří ani trenér Václav Cetl. „Teo k nám přišel jako relativně malinký a už od začátku byl talent. Rychle získával vyšší a vyšší pásky, učil se nové techniky, až jsme mu v jednu dobu museli říct, že je ještě moc malý na to, aby dosáhl mistrovského stupně,“ usmíval se Cetl.
Už v minulosti měl Brančík několik medailových úspěchů. „Letos se mu ale zadařilo nejvíc. Kam nastoupil, tam získal medaili,“ doplnil Cetl, který Brančíka trénuje spolu s předsedou oddílu Fudokan karate Brno Martinem Stáníčkem. Oddíl má 330 členů, z nich je 60 členů reprezentačního týmu. Dětem i jejich rodičům by trenér karate doporučil kvůli pohybu, získání disciplíny i partě kamarádů.
Jeho slova potvrzuje i matka pětinásobného šampiona. „Jsem moc ráda, že jsme se rozhodli dát Tea už v šesti letech na karate. Jsem přesvědčená, že toto bojové umění mu dalo do života opravdu hodně, ať už fyzickou kondici, disciplínu, zodpovědnost a vytrvalost, ale také skvělou partu kamarádů,“ uzavřela Dita Brančíková.
