Michaela Rózsa Růžičková: Žena s taktovkou už není exot

Byl konec loňské lázeňské sezony a já jsem dirigovala koncert Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně. Byla to moje první zkušenost s tímto tělesem, přesto mě oslovili, jestli bych se nechtěla přihlásit do konkurzu na jejich nového šéfdirigenta. Když takový dotaz vzejde přímo od orchestru, je to opravdu pocta a nejhezčí cesta, jak se k takovému místu dostat. Absolvovala jsem konkurz, ve kterém nás bylo šest, a vyhrála jsem ho.

Post šéfdirigentky vnímám jako zvláštní životní moment. Na jednu stranu se nedokážu nastavit na to, že je kolem mé nové práce tolik povyku jen proto, že jsem žena. Na druhou stranu je to velká čest a upřímně jsem ráda, že pomaličku přestává být exotické, že žena stojí v čele orchestru. Moc se těším na dobu, kdy se budou řešit pouze schopnosti člověka, ne pohlaví.

Co dělám jako šéfdirigentka? Jsem jedna z těch, kteří jsou zodpovědní za to, jak orchestr hraje, jaká v něm panuje atmosféra, nálada, pracovní morálka. Mám na starosti i dramaturgii abonentní sezony. Má role je být i styčným důstojníkem mezi orchestrem a ředitelem filharmonie, jsem hlas orchestru. Už se nemůžu dočkat, až budeme moci pořádně roztáhnout křídla.

Když jste v pozici hostujícího dirigenta, můžete si všimnout, že v tělese něco nefunguje na sto procent. Jenže není ve vašich možnostech situaci řešit. Jako šéfdirigentka mám ale zodpovědnost i za mezilidské vztahy. Ženy mají jednu obrovskou výhodu, zejména pracující matky – umí dělat kompromisy a vše, co se naučí při snaze o skloubení rodiny a kariéry, se jim hodí v profesním životě. Totální „super power“. A to já mám ještě štěstí v podobě manžela, který se do chodu rodiny zapojuje naplno.

Fakt, že jsem stanula na tak zodpovědném místě, vnímám jako satisfakci za kontinuální a konzistentní práci. Za pokorně skloněnou hlavu, za ten krunýř, který jsem si kolem sebe vybudovala. Díky němu se mi dařilo neposlouchat některé uštěpačné poznámky a nenechat je proniknout až do duše, kde by mě mohly zdeptat, či dokonce zlomit. Je to osobní satisfakce, že jsem se nevzdala.

Letošní sezona vypadá krásně. Jednak pokračuje moje spolupráce s Filharmonií Hradec Králové. Zároveň jsem tam uměleckou ředitelkou salonního orchestru, což je úžasná platforma, kde diriguji od klavíru a zpívám. Je to menší obsazení a trochu nestandardní, ale pro mě je to relax. Navíc s manželem děláme pro tento orchestr hudební aranžmá. Také mám krásnou spolupráci s orchestrem Jihočeské filharmonie a čekají mě koncerty s FOKem.