Článek
Co myslíte, měla byste v soutěži Peče celá země šanci vyhrát?
Já se do ní dokonce i hlásila, a to hned do první řady. Nevzali mě, protože jsem už měla živnostenský list na cukráře, což se neslučuje s pravidly. To jsem tehdy nevěděla, myslela jsem si, že nejsem pro soutěž dost dobrá. Vysvětlení se mi dostalo až po dvou letech, kdy mi nabídli rovnou roli porotce.
Bylo pro vás náročné vystřídat výraznou a emotivní Mirku van Gils Slavíkovou?
Vstoupila jsem do sehraného týmu, kde už všichni všechno věděli. Ale pomáhali mi, zvlášť Pepa Maršálek, takže všechno bylo fajn. Mluvit a pohybovat se před kamerou mi nevadilo. Ale to, že jsem musela hodnotit výtvory druhých, působit přátelsky a zároveň přísně, jsem se učila. S každou další řadou se ale cítím lépe. Těžké je tedy snad jen udržet tajemství a neprozradit vítěze dřív, než se ho dozvědí diváci.
Odhadnete už na začátku, kdo má šanci na výhru?
Na začátku určitě ne, jde o nové prostředí a ty lidi znám jen podle toho, co o sobě řekli a ukázali. Asi v polovině soutěže se už rýsuje, kdo umí a kdo na to vyloženě nemá nebo se mu daří jen něco. Roli hraje taky to, jak dotyčný reaguje na neznámé prostředí, jak ho ovlivní vypjaté situace a stres, jak ustojí časový limit. Obvykle se vyloupnou tak dva soutěžící, kteří mají šanci vyhrát, často pak zasáhne i štěstí nebo smůla.
Naučila jste se něco od soutěžících?
Soutěž i kurzy, které pořádám, jsou pro mě skvělá studnice informací. To, že se někdo na něco zeptá a vy to nevíte, vás přiměje si to zjistit. Zajímavé kombinace, nezvyklé recepty, krajové speciality, ingredience…
Ráda se přiučím třeba slané recepty nebo novou techniku na čokoládový dort. Inspirativní bylo i vytváření dortů v podobě modelů šatů, to by mě lákalo zkusit. Jindy museli soutěžící přenést na dort oblíbený slavný obraz nebo na chlebové těsto vlastní autoportrét. To jsou hezké výzvy.
Býváte po natáčení přeslazená?
Ani ne, ochutnávám jen maličko. Ale je pravda, že doma si pak dám pro kompenzaci spíš něco slaného. Ve své druhé knize mám také sekci slaných receptů: na škvarkové placky, pivní housky, sýrové tyčinky, žemličky na hamburgery.
Jaké jsou podle vás vlastnosti úspěšného cukráře?
Zejména pečlivost a přesnost, taky improvizace nebo umění rozvrhnout si čas. O sobě vím, že jsem silná v detailech, mám ráda, když jsou kousky jeden jako druhý. Proto považuji za svůj majstrštyk vánoční cukroví, kde vynikne právě preciznost.
Už jste dnes jedla něco sladkého?
Ke snídani jsem měla vlastní tvarohový chlebíček – těsto jako na bábovku, ale pečené ve formě na biskupský chlebíček. Asi nemine den, kdy bych si něco sladkého nedala. Kvůli své profesi pořád zkouším nové recepty, takže doma máme vždycky něco napečeno a musíme to zkonzumovat. Nerada vyhazuji. Já sama mám nejraději různé bábovky, koláče a buchty, jednoduché, bez krému, abych u toho nemusela sedět, jen si vždycky ukousnu a chystám se na úkoly dne. Ale střídám různorodé snídaně, občas si dám vločky s jogurtem a ovocem, chleba se sýrem, vajíčka…
V roce 2022 se Michaela stala porotkyní soutěže Peče celá země.
Jak si při takovém přísunu různého jídla udržujete postavu?
Nejsou to geny, dnes už ani diety a není to ani sport, ten je pro mě až sprosté slovo. Nejraději bych jedla všechno, a přitom byla hubená. Ale zjistila jsem už dávno, že takhle to bohužel nefunguje. Mám sklony k typicky ženské postavě a donedávna jsem bojovala s kily navíc. Ale v okamžiku, kdy se mi to v hlavě přepnulo a přestala jsem váhu řešit, daří se mi udržet si postavu jakoby samo. Samozřejmě se nemůžu cpát od rána do večera, musím příjem korigovat. Jím s rozumem a vybírám si. Nechodím do fastfoodů, základ tvoří, co uvařím doma, mám také ráda ovoce, zeleninu. A že peču, neznamená, že to vždycky jím. Snažím se nepřejídat, a pokud to jeden den přeženu, druhý si dám volnější. Používám zkrátka zdravý rozum.
Máte zkušenost s dietou, konkrétně s tou, která by fungovala?
Zhruba před dvaceti lety jsem vyzkoušela takzvanou přerušovanou, kdy jsem osm hodin jedla, co jsem chtěla, a po zbytek dne si dala od jídla pauzu. Nastavila jsem si režim tak, že do čtyř odpoledne jsem si dala absolutně cokoli a dalších šestnáct nechávala tělo vytrávit. Zhubla jsem celkem hodně a vydrželo mi to dlouho. Dnes jsem už jinde. Neřeším jako moje kamarádka, jestli si dám jablko, které má cukry. Zkrátka když mám hlad, najím se klidně i pozdě večer. Řídím se svými pocity, a i když si dopřeji něco opravdu nezdravého, snažím se necítit se kvůli tomu provinile. Zkrátka si nic v jídle nevyčítám.