Článek
Když vám dal režisér Ondřej Hudeček přečíst scénář Poberty, co vás na něm v první chvíli nejvíc zaujalo?
Humor. Přišel mi blízký, protože se na něj ve filmu vůbec netlačí – vzniká úplně přirozeně ze situací. Je příjemně nenásilný a to mám rád. Potom mě zaujala postava Lupyna. Scénář jsem četl už s vědomím, že se na mě myslí právě pro tuhle roli. Přišlo mi, že je krásně vybarvená – není prvoplánově kladná ani záporná, ale realistická, opravdová.
Lupyn je průšvihář a zlodějíček, čím konkrétně si vás získal?
Je, ale zároveň vidíme, že v něčem je i morálně dál než většina jeho sousedů, protože ti řeší u svých vlastních činů jen možné důsledky, víc je nezajímá. Lupyn má i hezký vztah k mámě – má ji rád, myslí na ni – a taky k Tamaře, jedné mladé ženě.
Lupyn si nese nálepku problémového kluka dávno předtím, než začíná děj filmu, a s ní se špatně bojuje
Přiznávám, že navzdory všemu na mne působí sympaticky. Snažil jste se, aby nevyzněl jen z té špatné stránky?
Ano, ale režisér mě uklidňoval, ať si nedělám starosti, že Lupynova sympatická stránka ze mě vyleze na povrch sama. A právě proto, že ve scénáři má i tu dobráckou polohu, mohl jsem si dovolit víc přitlačit hlavně ze začátku na jeho vztek a frustraci. Když jsem pak film viděl poprvé na interní projekci, lekl jsem se, že jsem to asi přehnal. Ale teď mám z reakcí diváků pocit, že to zafungovalo přesně tak, jak režisér zamýšlel. Jsem rád, že jsem mu věřil.
Lupyn nakonec krade, aby pomohl krachujícím podnikatelům získat peníze z pojistek, ale sám pro sebe v podstatě nic nechce. Co ho k tomu podle vás vede?
On si nese nálepku problémového kluka už dávno předtím, než začíná děj filmu, a s ní se špatně bojuje. Je snadné rezignovat a říct si: kašlu na vás, budu si dělat, co chci, stejně se vám nikdy nezavděčím. Ale je v něm velká touha ukázat, že může být užitečný. Když poprvé nezištně pomůže majiteli pivovaru, najednou je za hrdinu – a on si na tom pocitu jednoduše „trochu ujede“. Je mu dobře, když se na něj město konečně dívá jinak. Přestože, jak se dozvíme později, je to od sousedů čistě účelové.
Pro Ondřeje Hudečka to byl celovečerní filmový debut. Liší se nějak energie na place, když režisér točí svůj první film?
Pro mě byla určitě jiná – už jen tím, že jsem hrál takto velkou roli. Od začátku jsem měl pocit, že jsem v jádru tvůrčího týmu, že postavu Lupyna tvoříme s Ondrou spolu. Velký rozdíl byl i v tom, že Ondra je multifunkční tvůrce, režisér, scenárista, kameraman, střihač… Jestli se na jeho práci nějak poznal debut, tak jen v tom nejlepším smyslu: byl velmi poctivý, nepustil by nic, co by podle něj nebylo odvedené na sto procent. A přitom dokázal zůstat uvolněný a improvizovat, když nebylo zbytí, a vždycky byl v klidu, rozhodoval se rychle a správně. Má můj obdiv.
Chodím na castingy, ale je mi mnohem příjemnější, když si mě režisér najde v divadle
Jak vás vlastně obsadil? Kdysi jste řekl, že na castingy moc nechodíte.
Chodím, ale je mi mnohem příjemnější, když si mě režisér najde v divadle, jako to udělal právě Ondra. To je ideální cesta, protože mě režisér posuzuje na základě práce, kterou mám dotaženou do konce, a ne jen na základě desetiminutové scénky. Jsem spíš introvert, proto mi castingové prostředí občas spíš ubírá. Ondra na mě začal pravidelně chodit do divadla, myslím, že viděl celý můj repertoár. Měl jsem tedy jistotu, že mě jako herce zná a ví, do čeho se mnou jde.
S Denisou Barešovou jako Lupyn a Tamara v komedii Poberta
Film Poberta míchá žánry, je to černá komedie, zároveň heist movie a trochu i western. To všechno je docela náročné na načasování komediálních i napínavých momentů. Zkoušeli jste je před natáčením podobně intenzivně jako v divadle?
Jako v divadle úplně ne, protože jsme si museli dávat pozor, abychom scénář nepřezkoušeli. Ale Ondra pro zkoušení skvěle vybral pár klíčových scén, na kterých se dal dobře budovat charakter postav a vztahy mezi nimi. Mně to určitě ohromně pomohlo, protože film se netočí chronologicky a Lupyn projde velkým vývojem a různými emočními obraty.