Článek
Jak se člověk s takovou genetickou výbavou dopracuje zrovna k marketingu?
Ta genetická výbava je něco, co mě na názorech okolí hodně štve. Táta i máma byli ve svých rodinách první umělci vůbec. Jejich předci měli různá zajímavá zaměstnání a dostali se v nich daleko. Takže náš rodinný talent rozhodně není umění, ale cílevědomost a pracovitost. Máma se jednou ptala táty, proč je neustále zavřený doma v kanceláři a pořád na něčem pracuje, když je tak talentovaný. A on jí na to odpověděl: „Já nejsem tak talentovaný, takže právě proto musím pracovat víc než ostatní.“
Takže umění nebyla nikdy vaše cesta?
Vezměte si jakýkoliv americký film, kde je dítě, které se narodí doktorům nebo právníkům, a jednoho dne řekne, mami, tati, já budu rocková hvězda. A oni na to, nebudeš, protože budeš pokračovat v tom, co děláme my, a budeš mít stabilní zaměstnání. Tak u nás doma to bylo přesně naopak. Já jsem hlásila, že chci mít na složenky a dělat něco normálního, třeba pracovat v kanceláři. A naopak rodiče, teda spíš maminku, protože táta tady už dlouho není, zajímalo, kdy už to vypukne, kdy začnu točit ty filmy. A vůbec projevovat zájem o umělecké věci.
Ale vy jste režii studovala. Proč, když vás to k umění netáhlo?
Kdyby vaši rodiče byli právníci, tak možná také zvažujete, že zkusíte studovat práva, protože v tom žijete. Jde hlavně o věk a zkušenosti, které v těch osmnácti letech nemáte. Když pak padne otázka na pracovní směřování, tak se většina lidí logicky uchýlí k tomu, co vidí u kamarádů nebo právě u svých rodičů. No a maminka říkala, že by mě mohla bavit režie, když bavila tatínka. A tak jsem ji zkusila. Ukázalo se však, že to není nic pro mě. Přesněji řečeno, tehdy to nebylo nic pro mě.
Takže si necháváte zadní vrátka?
V určitém smyslu ano. Prostě netvrdím, že si nikdy nevyzkouším filmařinu. Někdo je schopný věnovat se jí okamžitě, někdo na to potřebuje nějakou životní zkušenost. A to jsem přesně já, protože opravdu nevím, o čem bych před lety točila. Až teď, když je mi jedenatřicet, začínají mít moje videa, která jsou nejen o marketingu, ale i o osobním rozvoji a životě, nějakou substanci. Tehdy jsem neměla co říct, a přesně to byl důvod, proč mě režie nebavila a nenaplňovala. A objektivně mi ani moc nešla.
Vysvětlíte mi, prosím, jako člověku neznalému oboru, čemu se aktuálně věnujete?
Nejsnazší způsob, jak to definovat, je, že jsem marketingový konzultant. S klientem probírám jeho podnikání a pomáhám mu zlepšovat marketing. Já totiž věřím, že nejlepší marketing se dělá „doma“, a že podnikatel nebo firma dokážou svůj výrobek nebo službu odkomunikovat sami. Ale vzhledem k tomu, že nejsou marketingoví experti, potřebují někoho, kdo jim vysvětlí, jak to ze sebe dostat. Jak komunikovat s potenciálním zákazníkem, aby byl motivovaný u nich nakoupit. A od toho jsem tady já.
Lidé se ostýchají propůjčit vlastnímu výrobku svůj obličej. Ale právě to funguje
Jak vypadá váš typický klient?
Typického úplně nemám. Spíš pomáhám menším podnikatelům. Lidi, co za mnou chodí, většinou podnikají už několik let neúspěšně. Vydělají si na provoz plus nějaké kapesné, ale rozhodně ne velké peníze. A pak mě oslovují ti, kteří jsou na začátku podnikání. Založili si sociální sítě, ale neorientují se v tom, jak na nich prezentovat svůj byznys. Samozřejmě jsem měla i větší klienty, větší jména. Nejvíc je ale těch začínajících.
Karolínin táta, režisér Karel Kachyňa, zemřel v roce 2004.
Prohlásila jste, že lidé často nemají byznysové problémy. Mají spíše osobní trable, které se projektují do jejich byznysu. Můžete mi vysvětlit, co jste tím chtěla říci?
Lidi často postrádají odvahu. Nejsou ochotní točit videa a propůjčit jim svůj obličej a hlas. Chtějí mít profil na Instagramu, kde jsou jen fotky produktu či služby, kterou nabízejí. Vlastní obličej, třeba tak, jak to dělám já, odmítají zapojit. Často se stydí, je jim to nepříjemné, i když vědí, že osobní značka funguje. Přitom každý ví, kdo byl Steve Jobs. Celý svět zná Billa Gatese nebo rodinu Kardashianových, kde má každý člen svůj megaúspěšný byznys. Proč? Jasně, jsou bohatí a můžou si to dovolit, ale taky se nebojí prodat svůj obličej třeba na obalech produktů, jež vyrábějí. Lidi mají rádi konkrétní osobu, což je důvod, proč si její výrobek koupí. Ne obráceně.