Ženy a dívky, které neváhaly naskočit do vedení rodinných firem

„Pokud ti nabídnou místo u stolu, ale žádné tam není, přines si skládací židli.“ Není divu, že chytrou hlášku Shirley Chisholmové, první Afroameričanky ve Sněmovně reprezentantů USA, ráda a často cituje i světová topmanažerka a podnikatelka Sheryl Sandbergová. Když ji v roce 2012 zvolili coby první ženu do správní rady Facebooku, musela se cítit přesně jako Shirley o 44 let dříve. Podobenství o skládací židli přitom vystihuje nejen osvědčenou „pracovní“ metodu obou Američanek, ale i poměrně malebnou situaci, která nastává ve většině firem, objeví-li se ve dveřích ambiciózní žena.

Tak třeba u nás v Evropě: téměř polovinu pracovní síly v Evropské unii dnes tvoří ženy, ale nové soukromé podniky zakládá jen třetina z nich. A většinou jde o drobnější firmy, živnosti. Čím jsou podniky větší, tím méně žen figuruje v jejich čele. A když se podíváme na žebříček 500 firem s celosvětově největším obratem, jen okolo 30 z nich vlastní či spoluvlastní (a také řídí) ženy.

Problémy se sladěním péče o děti a podnikání, nedůvěra kolegů a partnerů v profesi, žádný kapitál do začátku, nízké sebevědomí, nedostatečná informovanost. Důvody, proč se ženy ani dnes nevrhají hromadně do byznysu, jsou nabíledni, a to i v Česku. I u nás podnikající ženy představují zmíněnou třetinu, ale nabízí se zajímavé srovnání v čase: k tomuto číslu podnikatelky dospěly během posledních 20 let. Takže zvolna, ale vytrvale přibývají. Celkový nárůst činí už 36 procent, zatímco u podnikatelů to je jen 11 procent. Že by se blýskalo na lepší časy?

Držme se při zemi. Za mnohé může ekonomická krize z roku 2008. Zkomplikovala ženám s malými dětmi návrat na trh práce, redukovala částečné úvazky, a tak si řada matek zřídila živnost. Některé, zvláště starší ženy, byly v rámci úsporných opatření také tzv. odejity a nenašly už adekvátní zaměstnání. Tyto dvě skupiny byly tedy k byznysu spíš dotlačeny.

Ale máme tu i dost žen, které si prostě řekly: Tak kdy, když ne teď? Mezi nimi hrají v poslední době výraznější roli i ženy a dívky, které neváhaly „naskočit“ do vedení rodinných firem. Generace polistopadových zakladatelů totiž stárne, řeší nástupnictví a už neplatí, že dědí jen synové, a ještě prvorození.

Před deseti lety zavřela svou zavedenou advokátní kancelář a nastoupila s bratrem do firmy CS-Beton, kterou ve Velkých Žernosekách řídí jejich otec. „Věděla jsem, že mě čeká tvrdý byznys, a úplně přirozené to pro mě nebylo. Ale nechtěla jsem dopustit, aby firma ztratila kontinuitu a energii, kterou do ní rodiče vložili,“ říká Petra Čopová (na snímku na protější straně vpravo).

Firma začínala před více než 30 lety od nuly. Dnes Josef Matějka s dcerou a synem, s nimiž se dohodl na cílových podílech, vede firmu s více než 500 zaměstnanci a dvoumiliardovým obratem. „Neuměla jsem si představit situaci, že by jeden ze sourozenců ve firmě pracoval a druhý si jen chodil pro výplatu. Předtím jsem si ale chtěla vyšlápnout svou cestu, získat odstup i zkušenosti mimo rodinné prostředí,“ vysvětluje Petra Čopová, proč se k otci nepřidala hned po vysoké škole. Jako advokátka sice podniku poskytovala služby, ale ve své kanceláři si mohla lépe organizovat čas. „Přechod do rodinné firmy znamenal rychlejší a intenzivnější tempo. Postupně mě ta práce ale začala více naplňovat, protože na rozdíl od advokacie vidím okamžité výsledky.“

Ve vedení firmy se Petra Čopová soustředí na marketing, HR a právo, ale často dělá prostě to, co je potřeba. Když rodina koupila dva závody v dezolátním stavu, měla například na starost jejich stabilizaci po personální stránce. Vysvětluje, že už si nepřipouští, že pracuje v ryze mužském prostředí. Není zrovna konfrontační typ, ale naučila se říkat věci napřímo, nebrat kritiku osobně a stát si za svým. „Někdy ale i citlivější komunikace, důslednost a schopnost vidět věci z jiné perspektivy nesou také ovoce,“ říká.

Na ten den nerada vzpomíná, nerada o něm vypráví. Když zavolali ze stavby, kde Štefan Székely s partou kolegů zrovna budoval další krásná kachlová kamna, nechtěla Marie Myšková (na snímku uprostřed se sestrou, Marie v pruhované košili) věřit. Její otec, chlap v plné síle, náhle zemřel. „Byl to šok. Měla jsem s tatínkem silné pouto a v ten první moment se mi zhroutil svět,“ říká.