Kamila Dvořák: Pomocí analýzy hlasu chceme detekovat Alzheimerovu nemoc v časné bezpříznakové fázi

Největší rozdíl vnímám především v odvaze riskovat a v rychlosti, v jaké se nápady převádějí do praxe. Když jsem ve Finsku studovala magisterské studium, již během školy nám studentům nabízeli různé spolupráce s firmami. Všechnu teorii, tedy veškeré algoritmy, nás rovnou učili dávat do praxe, což bylo obrovsky nápomocné.

Na Mayo klinice byla moje role jiná, tam jsem byla součástí výzkumného týmu. A v tomto směru vnímám jako zásadní rozdíl především to, že pokud v Americe neuspějete, tak na to není pohlíženo jako na prohru, ale na ponaučení. Stane-li se to samé v Evropě, je to zatím vnímáno spíše negativně.

Když jsem se vrátila zpátky do Česka, uvědomila jsem si, že nechci být jen vědec, ale chci být tím mostem mezi vědou a praxí, a tedy snažit se o to, aby všechny ty inovace byly uváděné co nejdříve do praxe, což zde v té době velmi chybělo. Začala jsem se proto rozhlížet na trhu po nejrůznějších skupinách a startupech, které by mi toto umožnily.

Nejblíže mám k technologiím, už proto, že jsem vystudovaný biomedicínský inženýr. Už na škole jsme se učili programovat různé softwary i sestavovat hardware. Například jsme v jednom předmětu vyráběli kardiostimulátor.

Věda mi je samozřejmě taky blízká, jednak jsem byla součástí vědeckého týmu na Mayo Clinic a zároveň je věda součástí mého doktorandského studia. A dá se říci, že je součástí i mé profese. Stále více se ale ponořuji i do byznysu ve skupině Channel Lab, která má pod sebou hned několik startupů zaměřených na precizní medicínu - Aireen, Neurona Lab, Molecula a Genome X.

Vyvíjíme softwary využívající umělou inteligenci ve zdravotnictví, ale i budujeme pokročilou NGS laboratoř. V Neurona Lab pracuji na pozici CTO, takže zde vedu tým zaměřující se právě na vývoj a aplikaci technologií. Dá se tedy říct, že se mi splnil sen uvádět inovace do praxe. A popravdě mě moc baví hledat rovnováhu mezi světy vědy, technologie i byznysu.

Neurona Lab u Alzheimerovy nemoci řeší tři zásadní oblasti. V první řadě Neurona VOX se zaměřuje na screening této nemoci, kdy pomocí analýzy hlasu chceme detekovat onemocnění ještě v časné fázi, kdy se neobjevují běžné příznaky. Což je velmi důležité, protože i na základě dalších zkušeností dnes víme, že včasný záchyt této nemoci je pro moderní léčbu klíčový. Dnes se přitom k lékaři dostávají lidé až v okamžiku, kdy si jejich potíží všimne okolí, což bývá až 10-15 let poté, co začnou probíhat změny v mozku. Analýza hlasu tak může významně urychlit identifikování potenciálních pacientů.

Neurona PET se zaměřuje na vývoj softwaru pro lékaře, jehož cílem je zpřesnit diagnostiku Alzheimerovy nemoci. Lékaři dnes pracují se snímky z magnetické rezonance (MRI), které zobrazují struktury mozku pacienta, a s pozitronovou emisní tomografií (PET), jež poskytuje funkční obraz mozkové aktivity. Na základě těchto vyšetření lékař stanovuje diagnózu i stádium onemocnění, přičemž velkou roli dosud hraje jeho odborný odhad. Náš software tento proces podporuje tím, že data převádí do standardizované číselné škály, která přehledně ukazuje míru rozvoje nemoci. Lékař tak získává objektivní podklad, jenž mu usnadňuje rozhodování o dalším postupu a vhodné léčbě.

Neurona ARIA je pak software, který včas detekuje nežádoucí účinky bioléčby, což je v současné době z pohledu léčby Alzheimerovy nemoci novinka. Dosud lékaři mohli pouze částečně tlumit příznaky onemocnění. Nové léky sice nemoc také nevyléčí, dokážou však zastavit zhoršování kognitivních funkcí, díky čemuž si nemocní déle udržují paměť i schopnost vnímání. Tato léčba však není bez rizik. Až u 30 % pacientů se objevují závažné nežádoucí účinky, zejména mikrokrvácení a otoky mozku.

Jedná se tedy o velmi vysoké číslo, proto i nemocní musí chodit 5-6krát do roka na magnetickou rezonanci, což znamená obrovské množství zobrazovacích dat. Při vysokém počtu pacientů by jejich manuální vyhodnocování lékaře výrazně zatěžovalo. Náš software automaticky analyzuje MRI snímky a detekuje známky těchto nežádoucích účinků. Lékař tak nemusí jednotlivě procházet až 150 snímků mozku u jednoho pacienta, ale dostává k dispozici pouze ty, na nichž je problém skutečně patrný.

Naším cílem tedy je, aby se pacient na základě screeningu dostal co nejdříve k lékaři, aby mu byla stanovena precizní diagnóza a zvolena odpovídající léčba. V případě nasazení biologické terapie pak chceme zajistit, aby byl pacient maximálně chráněn před vedlejšími účinky.

Jednalo se víceméně o náhodu. Vždy mě ale jako biomedicínského inženýra zajímaly biologické signály mozku. Ve Finsku jsem se jimi také zabývala a v podstatě i na Mayo klinice, kde jsem pracovala na detekci epileptických ložisek. K neurodegenerativním onemocněním jsem tak měla poměrně blízko.

V Česku mě pak oslovil David Navrátil, zakladatel Channel Labu, a nabídl mi práci na rozjezdu Neurony Lab a já se rozhodla to zkusit. Tenkrát šlo víceméně ještě jen o myšlenku, protože celý projekt byl zatím jen na papíře a jediným členem Neurony jsem byla já sama spolu s CEO. Ta práce mě ale od začátku velmi bavila. Postupně se můj tým rozrostl a nyní po čtyřech letech je nás už opravdu hodně a pracujeme i na více projektech.

V mých začátcích tomu tak opravdu bylo. Dnes už to nevnímám tak intenzivně, i když stále se mi občas stane, že jsem na schůzce sama žena mezi vícero muži. Obecně ale přibývá žen v technických oborech, a to i na poli leadershipu, což je moc důležité. Je to patrné už na studentech technických škol. Dříve tam studovali převážně kluci, dnes se to pomalu začíná měnit, což je skvělé. Je potřeba o tom mluvit, aby se holky nebály těchto oborů a šly do toho i za cenu, že budou občas sedět v zasedačce se samými muži.

V zahraničí takovou zkušenost opravdu nemám. Ve Finsku je dnes rovnost naprostou samozřejmostí, lidé jsou k ní vedeni od malička. Ve Spojených státech je to podobné. I na Mayo Clinic dostávali příležitost všichni bez ohledu na pohlaví. Pohlíželo se tam vždy na to, kdo co umí.

U nás občas nějaké náznaky byly, ale nikdy nešlo o nic hrozného. Nestalo se mi, že by mě někdy někdo vyloučil z nějaké skupiny či diskuze, protože jsem žena. Když už nějaký náznak ale proběhl, brala jsem to spíš jako motivaci dokázat víc. Někdy si ženy musí to své místo víc vybojovat, ale už ani to není pravidlem. Nicméně netvrdím, že se ta diskriminace u nás stále neděje.

Velice pozitivní, snažím se vždycky všechno prozkoumat. Technologie jsou součástí mého života a tím, že se teď všechno neustále rychle mění, snažím se být toho součástí. Sama doma zkouším nejrůznější novinky z pohledu AI, včetně nejrůznějších AI agentů, a některé z nich pak aplikuji i v práci. Ale zároveň se snažím i hledat nějaký ten balanc, aby mě zcela nepohltily a celý den netrávila u počítače či mobilu. Snažím se tedy trávit svůj život i mimo online svět.

Ano, něco doma máme, ale zdaleka ne vše, co dnešní doba umožňuje. Úplně nechci, aby byly technologie součástí mého veškerého života.

Sport. Od malička sportuji. Aktivně hraji volejbal, v létě jezdím na kole nebo si jdu zaplavat či zaběhat. Vypnout mě také dokáže jakákoliv fyzická aktivita, včetně třeba práce na zahrádce nebo jakákoliv jiná práce, kde nemusím úplně používat hlavu. Nebo ráda poslouchám muziku, při níž dokážu také zcela vypnout.

Ano, a to poměrně nedávno, protože se nám s manželem narodil syn, kterému je teď 10 měsíců. Být doma se synem pro mě byla velká změna. Ale zcela bez práce jsem byla jen v šestinedělí. Můj manžel si už při plánování rodiny uvědomoval, že nebudu sama doma tři roky na rodičovské dovolené, že potřebuji být stále v kontaktu se svou prací, jelikož potřebuji i neustálý mentální stimul.

Mám velké štěstí, že v něm mám takovou oporu, stejně tak ve svých rodičích a manželově rodině. Všichni mi velmi pomáhají. Jezdí k nám občas na víkendy, aby pohlídali syna a my si mohli s mužem odpočinout.

Samozřejmě mám i velkou flexibilitu v práci, tudíž mohu i řadu věcí odbavit doma z počítače bez ohledu na to, co je za den či čas. Vycházejí mi vstříc i kolegové. Vše je tedy o neustálém hledání rovnováhy mezi rodinou a prací.

Vzhledem k tomu, že již nyní pracuji podobně jako tomu bylo před porodem, tak je pro mě nejdůležitější, aby vše probíhalo pomalu. Pomalu se nachystala snídaně, společně si s rodinou užili procházku, dobrý oběd, nějaký ten sport a společné aktivity se synem, a to vše pozvolna, bez velkých plánů - tak, abychom se nedostávali do stresu, co všechno musíme stihnout.

Největší radost mi vždy udělá, když se pořádně vyspím, protože teď toho spánku opravdu nemám moc. A když už nějaký mám, tak hodně přerušovaný. Slavím tedy každou noc bez přerušovaného spánku. To se mi ale bohužel zatím daří jen tehdy, kdy k nám přijedou mí rodiče, anebo když jedeme se synem k nim. Mamka s taťkou si berou syna vždy k sobě a my se tak s mužem můžeme v klidu vyspat.

Ráda cestuji. Ještě před narozením syna jsme s manželem byli například ve Vietnamu, v Peru a v Mexiku. Takže pokud bych měla volno, určitě bych někam vyjela. Protože mám ráda asijské jídlo, tak třeba kamkoliv do Thajska či Kambodži. Nebo do Jižní Ameriky, kde jsme kromě Peru a Mexika jinde nebyli. V Peru se mi moc líbilo, tak třeba do Argentiny?

Myslím si, že ano. Teď jsem si to zkusila během šestinedělí, kdy museli kolegové vše zvládnout sami. Snažím se víc svých úkolů delegovat na tým a sama se čím dál více věnuji spíše manažerské pozici. I když to můj muž nevidí moc rád, tak si s sebou na dovolenou občas beru i notebook, kdybych náhodou musela něco rychle vyřešit. Naštěstí mám ale kolegy, kteří ví, co a jak, a já se na ně mohu spolehnout. Rozhodně tedy není všechno jen na mně.

I já jsem měla pochybnosti a stále je mám. Ale nevím, zda je to tím, že jsem žena, nebo je to jen mojí povahou. V každém případě je důležité se nenechat zastavit a na pochybnosti spíš nahlížet jako na motivaci, která člověka může posunout. Zní to jako klišé, ale každý by měl dělat to, co ho baví, protože je-li tomu tak, ráno vstáváte s úsměvem a těšíte se do práce.

Důležité je rovněž hledat podporu u ostatních a nebát se říct si o pomoc, což je hodně důležité a ženy na to často zapomínají, nebo mají za to, že to prostě musí zvládnout samy. Mně osobně velmi pomáhají jak kolegové v práci, tak rodina. Důležité je také být stále zvědavá a nevzdávat se, protože jak věda, technologie i byznys potřebují diverzitu.