Jako první žena získala Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Její jméno nesou krátery na Měsíci a Venuši

Gerty Radnitzová se narodila do pražské židovské rodiny, jejíž hlavou byl biochemik Otto Radnitz. Pro ženy toužící po vzdělání byl začátek minulého století složitá doba, ale Gerty se nedala.

Po studiích na dívčím lyceu a maturitě na chlapeckém gymnáziu pokračovala na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Předtím si ovšem musela doplnit latinu, matematiku, fyziku i chemii, protože tyto předměty se na dívčích školách nevyučovaly.

U zkoušek však byly požadovány a většina dívek je nezvládla. Gerty uspěla a studium na lékařské fakultě zakončila promocí v roce 1920. V témže roce se provdala za Carla Ferdinanda Coriho, kterého poznala na přednáškách anatomie. Sňatek uzavřeli proti vůli rodičů v kostele svatého Josefa ve Vídni. V tomto městě se také manželé usadili.

Gerty pracovala jako lékařka v Karolinině dětské nemocnici a vedle péče o nemocné se zaměřila na zkoumání onemocnění štítné žlázy. Ve Vídni však sílily antisemitské nálady a také poválečné zásobování bylo horší než v Praze, tak se mladá lékařka vrátila do rodného města.

Manžel se v roce 1922 přestěhoval do Spojených států amerických, konkrétně do státu New York, kde ve městě Buffalo získal místo v biochemickém oddělení Státního ústavu pro výzkum zhoubných nemocí. O několik měsíců později se k němu připojila i Gerty.

Žena, která chtěla vstoupit do světa akademické medicíny, měla před druhou světovou válkou v podstatě jedinou možnost – mít za muže vědce. Tyto manželské vědecké tandemy nebyly charakteristické pouze pro medicínu, ale i pro další vědní obory.

Jenže ve Spojených státech Gerty čelila podezření z nepotismu, tedy protežování příbuzných. Hrozilo jí dokonce propuštění, ale to manželský pár od výzkumu neodradilo. Společně se zaměřili na chemické procesy, které probíhají při metabolismu cukrů v lidském organismu.

V roce 1929 položili základy cyklu Coriových (cyklus kyseliny mléčné), který jim později vynesl Nobelovu cenu. Během působení v ústavu publikovali padesát článků, z toho je Gerty jedinou autorkou celkem jedenácti studií.

Když se manželé rozhodli Buffalo opustit, několik univerzit okamžitě nabídlo Carlovi místo. Gerty však přijmout nechtěly. Nakonec se jim podařilo v roce 1931 společně získat místa na Lékařské fakultě Univerzity George Washingtona v Saint Louis ve státě Missouri.

Gerty pracovala za nepoměrně horších platových podmínek a v nižším postavení, její plat činil desetinu toho manželova. Dokonce byla upozorněna, že by mohla bránit jeho kariéře, ale ani tehdy se vědecký tandem nenechal rozdělit.

Gerty porodila v roce 1936 syna Carla Thomase. V náročných podmínkách pracovala i v pokročilém těhotenství a do laboratoře se vrátila tři dny po porodu. I tak čekala dlouhých třináct let, než dosáhla stejné vědecké hodnosti jako její manžel, docentkou byla jmenována v roce 1943.

V období druhé světové války také zastávala pozici vedoucí laboratoře, protože muži byli povoláni na frontu. Na profesorku byla Gerty povýšena měsíc před obdržením Nobelovy ceny, tedy v roce 1947. Od stejného roku působila na univerzitě jako vedoucí katedry biochemie.

Gerty a Carl patří k jedněm ze tří manželských párů, jimž byla doposud udělena Nobelova cena. Prvními byli Pierre a Marie Curieovi (v roce 1903 za fyziku), druhými pak Frédéric a Irene Joliot-Curieovi (v roce 1935 za chemii).

Gerty a Carl získali Nobelovu cenu v roce 1947 za fyziologii a medicínu, konkrétně za objev významu hormonu předního laloku hypofýzy v látkové proměně cukrů. Tato práce pomohla objasnit mechanismy, které se ukázaly jako klíčové pro moderní léčbu diabetu. V československém tisku se o úspěchu pražské rodačky objevila pouze kratičká zmínka.

Už před udělením Nobelovy ceny se u Gerty projevily příznaky onemocnění kostní dřeně, které vzniká následkem ozáření. Během svého působení v Buffalu totiž pracovala s rentgenovým zářením a studovala jeho účinky na lidský organismus, což se jí stalo osudným.

Neúnavně však pokračovala ve výzkumné činnosti, a když se již nedokázala hýbat, manžel ji v laboratoři přenášel z místnosti do místnosti v náručí. Gerty zemřela v roce 1957, manžel ji přežil o sedmadvacet let. Vedle Nobelovy ceny se Gerty dostalo i dalších uznání. Její portrét se objevil na speciálním vydání americké poštovní známky. Její jméno nesou ulice i krátery na Měsíci a na Venuši. Její význam připomínají pamětní desky v Česku či hvězda na chodníku slávy města St. Louis.