Článek
Vaše nejnovější kniha Na vše připravena vyšla k vašim devadesátinám. Cítíte se skutečně připravená na tuto životní etapu?
Člověk se nemůže připravovat na to, že se dožije nějakého výročí. Buď mu ho osud dopřeje, nebo nedopřeje. Mně je docela dobře a devadesátka je pro mne překvapením. Samozřejmě příjemným.
Říkáte, že v této knize odpovídáte na otázky, které vám ještě nikdo nepoložil. Která z těchto otázek vás nejvíce překvapila nebo rozrušila?
V mém věku už mě máloco překvapí nebo rozruší a otázky už vůbec ne. Pro mne to bylo nové ve formě, všechny předchozí knihy, a je jich devatenáct, byly mým vlastním vyprávěním, ale knižní rozhovor je pro mne novinkou.
Kniha obsahuje i nikdy nezveřejněné fotografie ze všech tří vašich svateb. Bylo těžké se k nim vrátit?
Naopak to bylo velmi příjemné, protože já si zpravidla svoje fotky neprohlížím. Takže jsem je vytáhla po letech a docela jsem se kochala. Hlavně těmi, kde mi to sluší, a neskromně musím uznat, že když jsem byla mladá, tak mi to slušelo vždycky. A nic nového mi fotky neodhalily, já se znám docela dobře.
Rozhovor s vámi vedla vaše fanynka. Jak se liší tento způsob vyprávění od psaní fejetonů, kterým jste se věnovala? Bylo příjemnější nechat se vyzpovídat než psát sama?
Bylo to rozhodně jednodušší, protože já píši své knihy vlastnoručně a pak mám problém to po sobě přečíst. Teď jsem po sobě nic číst nemusela, a navíc Kristinka Vochočová, která mě zpovídala, opravdu všechny moje knihy dokonale zná, takže to bylo fajn.
Ve filmu Samota z roku 1965 hrála se Zdeňkou Černou.
V anotaci se píše, že kniha otvírá témata, o kterých se nemluví. Proč jste se rozhodla je konečně probrat?
Jsou témata, o nichž se příliš často nemluví, říká se jim intimní, ale já s tím problém nemám. Mluvím o všem, není v mém životě takové téma, které bych potřebovala tajit. Spíš se mě na to dřív nikdo neptal.
Jste žena, která prožila téměř celé století. Co považujete za největší tabu naší doby?
Nejde o tabu, spíš o tragédii, která už by se nikdy neměla opakovat. Mám na mysli druhou světovou válku, kterou jako dítě pamatuji, i když jsem to tehdy ještě tolik nevnímala. Ale na dlouhé seznamy popravených si pamatuji, vnímala jsem, co to dělá s mými nejbližšími. A rozpoutání války by mělo být tabu. Ne pro mě, ale pro lidstvo, pro politiky, pro ty, co nás zastupují.
Každá generace si musí svou cestu vyšlapat sama, protože zkušenosti nás starších jsou často nežádoucí
A co naopak považujete za největší pokrok?
Během mého života se toho hodně změnilo, mohla bych vyjmenovávat různé technické vynálezy, jako je třeba automatická pračka nebo mikrovlnná trouba, ale to není v životě to nejpodstatnější. Ve svém věku považuji za největší pokrok, že už se nikam nemusím hnát a mohu dělat jenom to, co chci a kdy se mi chce.