Článek
Snad každý druhý má dnes nějakou alergii. Nebo to přeháníme a řešíme každou bolístku?
Říká se, že dřív byli lidé zdravější, nechodili tolik k doktorům. Jenže tehdy z deseti narozených dětí obvykle osm brzy umřelo. Dnes je téměř nulová novorozenecká úmrtnost, kojenecká minimální. A právě díky lékařské péči se v průměru dožíváme vyššího věku, který může být spojen i s různými poruchami imunity, s nádorovými onemocněními.
Jenže alergiemi trpí i kojenci. Dědíme je stejně jako oslabenou imunitu?
Dědí se předpoklady k určité imunitní reaktivitě. Když je silná, může vyústit do autoimunitních onemocnění či alergií, slabší reakce se zase projevují zvýšenou náchylností k infekcím. Obecně se dá říct, že současná populace je složena z potomků těch, kteří přežili morové rány a cholery. Náš genofond je tedy spíš hyperreaktivní, proto více trpíme alergiemi a autoimunitními chorobami.
Neměli bychom být spíš odolnější díky tomu, co naši předci přežili?
Předci, kteří přežili, měli silný imunitní systém. Ale ten může přestřelovat, jestliže není vystaven tolika infekcím jako dříve. Když to hodně zjednoduším, třeba si řekne: „No, tak teď nemám zrovna co dělat, tak se vrhnu tady na štítnou žlázu.“ Dnešní populace je zkrátka spíš hyperreaktivní.
Co myslíte dnešní populací?
Poslední velkou epidemií byla španělská chřipka mezi lety 1918 a 1920. Tehdy zahynuly desítky milionů lidí.
Další byl covid, jemuž - jak prokazují poslední statistiky - celosvětově podlehlo téměř deset milionů lidí. Byl ale spojen s lepší lékařskou péčí, očkováním, jinak by důsledky byly horší. Dnešní populaci bych tedy počítala od chřipkové epidemie po 1. světové válce.
Těžké poruchy imunity rozpoznáme už z kapky krve odebrané miminku z patičky.
Takže bychom měli mít stejný genofond s prababičkami a pradědečky. Ale oni spali často na slámě, na seně a nekýchali, my denně luxujeme prach a trpíme alergiemi.
Naši předci vyrůstali na hnoji, spali na slámě, ale často tam chytili nějakou závažnou infekci. To byl jeden extrém. Na druhé straně nebyli vystaveni automobilovým exhalacím, pracím práškům, hnojivům, mikroplastům. Většina chorob, a nejen imunitního systému, je výsledkem součtu genetických předpokladů a působení vnějších faktorů.
Pokud jde o infekce, tak jako se to nemá přehánět s nečistotou, není nutné, aby dítě vyrůstalo ve sterilním prostředí. Přiměřeně jej vystavit infekcím je žádoucí.
Jak vypadá přiměřená nečistota?
Myslím, že když upadne dudlík na zem, nic se nestane, když jej olíznete a vrátíte miminku. Nicméně není žádný přesný návod, jak děti vystavovat infekcím a jak ne. Ohromný přínos má očkování. Díky němu ochráníme děti před nejvážnějšími nebezpečími, jako je dětská obrna, záškrt, spalničky… Bohužel ne všude se očkuje, a tak se na spalničky někde ještě umírá.
ProŽeny.cz
Setkáváte se často s antivaxery neboli těmi, kdo očkování odmítají?
Na oddělení pro očkování si s nimi kolegyně dost užijí. Je to ale vždycky otázka informací, dobré osvěty. Myslím si, že při covidové pandemii se dost nezdůrazňovalo, že vakcína chrání hlavně proti závažnému průběhu nemoci, proti těžkým orgánovým komplikacím, ale samozřejmě nemůže zcela uchránit sliznice.
I očkovaný člověk tedy mohl mít pozitivní test, mohl trpět rýmou a covidovým kašlem, důležité bylo, že u toho to většinou skončilo. Jenže právě tohle se dostatečně nevysvětlilo a někteří lidé pak měli velká očekávání. A když se nakazili, očkování zavrhli.
Já jsem o očkování zapochybovala, když dcera vážně onemocněla po oné povinné „supervakcíně“, kterou dostávají roční děti. S tím se jistě také setkáváte, a přece nepochybujete?
Povinný očkovací kalendář je nastavený správně. Tetanus třeba vykazuje stoprocentní úmrtnost, takže o čem debatovat? Očkování vedlo také k vymýcení pravých neštovic, dětské obrny…
Přínosy jsou jednoznačné, ale samozřejmě žijí mezi námi citlivější jedinci. Proto máme očkovací ambulance, kde se tito lidé sledují a očkování se zvažuje individuálně. Kvůli poruchám imunity jim třeba nepodáváme živé vakcíny, ale neživé.
A také od roku 2023 ve všech porodnicích běží screening závažných vrozených poruch imunity, takže se většině nežádoucích reakcí na očkování vyhneme zavčasu. Ty nejtěžší poruchy imunity dokážeme totiž rozpoznat už z kapky krve, kterou odebíráme miminkům z paty.
Takže imunologie za třicet let, co se jí věnujete, urazila pořádný kus cesty.
Dnes umíme odhalit spoustu diagnóz, 0 nichž jsme před třiceti lety sotva něco málo tušili. A hlavně s pomocí genetických metod už umíme některé choroby diagnostikovat natolik, že lze pacientovi vybrat léčbu na míru.