Článek
Ke kaligrafii se přitom absolventka politologie na Jagellonské univerzitě v polském Krakově dostala náhodou před 18 lety, když po studiu vyrazila s manželem za prací do irského Dublinu.
„Zbožňovala jsem tam knihkupectví Chapters Bookstore. Je to to nejúžasnější knihkupectví, ve kterém jsem kdy byla. A tam na mě vyskočila knížka, na níž bylo italikou napsáno ABC. Když jsem ji uviděla, tak to byla láska na první pohled. Objevila jsem tehdy něco, co jsem hledala a o čem jsem ani nevěděla, že to hledám,“ pousmála se nad knihou, která ji uvedla právě do tajů kaligrafie. Od té doby se jí věnuje a vzdělává se v ní.
První základy umění krásného a ozdobného psaní získala Ryłko díky knize a korespondenčnímu kurzu. „Vedla ho jedna paní, která mi poslala klasická pérka a vzorníky poštou, a já jsem jí to, co jsem napsala, posílala zpátky,“ popisovala své začátky s tím, že když se kaligrafii začala věnovat hlouběji, absolvovala několik zahraničních online kurzů.
Podle Ryłko se kaligrafie dělí na moderní a historickou. Jí učarovala ta historická, která, jak říká, má široký i hluboký záběr. „Máme za sebou víc než pět tisíc let písma, takže mám z čeho vybírat. Nejraději mám ale středověk,“ prozradila a dodala, že kromě historického psaní ji baví i iluminace a zdobení písma zlatem.
Před každou prací si kaligrafka nachystá pérka, inkoust, barvy, papír nebo pergamen. Ten musí nejprve nalinkovat, aby dodržela u všech písmen stejnou velikost.
„Pak se rozcvičím, napíšu vše nanečisto a poté teprve tzv. naostro. Nesmím udělat chybu. Malou lze občas vyškrábat, ale kvůli větší už musím všechno dělat znovu,“ objasnila Ryłko s tím, že soustředit se musí na každý jednotlivý tah. „Většina písmenek je rozdělena do několika tahů.“
Ewa Ryłko při práci
Psát husím brkem jako kaligrafové v minulosti už žena z Hrádku odmítá. „Zkoušela jsem to, ale mám raději nástroje, které nejsou středověké. Přijdou mi jednodušší,“ zdůvodnila a dodala, že zatímco brk se rychle otupí a je potřeba ho několikrát při psaní naostřit, tak moderní pérka téměř žádnou péči nevyžadují.
Jak dlouho vydrží psát v kuse, je podle Ryłko individuální. Nikdy to však není víc než pár hodin. „Osm hodin bych u toho nevydržela. Ve středověku se o kaligrafii říkalo, že píše jedna ruka a bolí celé tělo,“ poukázala s tím, že má navíc tři děti, takže skloubit řemeslo s mateřskými povinnostmi jde někde jen stěží. „Navíc to vše ještě kombinuji s jógou,“ připojila.
Většina písmenek je složená z více tahů.
Na co všechno už kaligrafii Ryłko použila, si nevzpomene. Nejčastěji ale dělá na objednávku dárky, diplomy, přání nebo pořádá workshopy pro veřejnost i školy. Práce, které tvoří v češtině, polštině i v angličtině, prezentuje jen na sociálních sítích.
„Písmo je pro mě magie – prostředek, jak přenést myšlenky z nitra na papír. Díky němu známe svoji historii a vlastní kořeny. Kaligrafie tomu dává další rozměr. Slova dostávají estetickou podobu, kterou si zaslouží,“ uzavřela kaligrafka z Hrádku.
