Článek
Má ale i čas na své koníčky. Miluje středověkou kulturu, poezii, hraje na několik hudebních nástrojů, věnuje se ručnímu vázání knih, kaligrafii, ale také se podílí na vedení skautského oddílu.
Moravskoslezský kraj ho ocenil jako jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších studentů regionu, navíc na konci února získal Cenu Jana Zajíce. Tu od roku 1993 uděluje mladým lidem město Vítkov na Opavsku.
Vojtěch Jakubík (vlevo) byl oceněn i Moravskoslezským krajem jako jeden z nejtalentovanějších studentů.
Cena se předává u příležitosti výročí upálení Jana Zajíce, rodáka z Vítkova, za různé hrdinské činy a úspěchy, za záchranu lidských životů, vítězství v soutěžích a charitativní činnost.
Domov důchodců, útulna či glamping. To jsou letošní vítězové soutěže Stavby s vůní dřeva
„Když mi přišlo oznámení, že mám převzít Cenu Jana Zajíce, bylo to překvapení, měl jsem velkou radost. Když jsem pak seděl v sále, uvědomil jsem si, že ocenění je pro mě obrovskou motivací i odrazovým můstkem do další etapy života,“ svěřil se Novinkám úspěšný student a dodal, že cena je pro něj i splněným snem.
„Vzpomínám si, jak jsem kdysi ve Vítkovském zpravodaji četl o předávání Ceny Jana Zajíce, a říkal si, že by bylo fajn ji získat. A stalo se,“ usmíval se mladík, který ještě není rozhodnutý, jakou univerzitu po maturitě bude studovat.
Vojtěch Jakubík v laboratoři
Jednou z možností je molekulární biologie, které se věnuje. „Rozeslal jsem přihlášky na vysoké školy, ale jak se zdá, tak můj postoj se ještě neustálil,“ poznamenal.
Od dětství miluje i papír a knihy
Vojtěch Jakubík se ve volném čase věnuje kaligrafii a ručnímu vázání knih. Souvisí to u něj s tím, že má rád středověk, rytířství a umění.
„Stejně jako jiní kluci si rád hraji na rytíře, šermuji s mečem, přednáším poezii či zachraňuji princezny v nesnázích,“ smál se maturant, který dělá i gotickou kaligrafii.
Vojtěch Jakubík si rád hraje na rytíře.
„Gotická kaligrafie je detailní, s jasnými pravidly, a přesto mám svobodu psát, malovat, co se mi zamane. Sám se však za příliš zkušeného ani nadaného kaligrafistu nepovažuji. To vyžaduje dlouhá léta praxe a cviku,“ upozornil.
Práce s papírem ho ale fascinuje. „Líbí se mi, jak zvoní list ručního papíru, jak voní škrobové lepidlo nebo zapáchá kožní klíh. Jde o jeden z nejlepších koníčků, které si někdo může vybrat,“ shrnul mladý muž, který se v budoucnu chce soustředit nejen na plnění cílů, ale hlavně na vlastní hodnoty a společníky, s nimiž bude procházet životem.
Možná to nebylo marné, míní o 55 let starém protestu bratr Jana Zajíce
Jan Zajíc nebyl pochodní číslo 2, bylo jich víc
